Ondra vloni oslavil 30. narozeniny. Je to veselý a přemýšlivý mladý muž, kterého však neposlouchá jeho vlastní tělo a je plně odkázaný na péči druhých. Ondra je kvadruplegik, nemluví, ale dokáže komunikovat prostřednictvím komunikační tabulky. Navštěvuje Centrum denních služeb pro dospělé Diakonie Rolnička v Táboře, které je pro něj moc důležité. „Rolnička je naše rodina, naše všechno,“ říká k tomu jeho maminka Marie.

„Když jsem přišla na Domu na půl cesty, byla jsem v situaci, že jsem náhle odešla z dětského domova a neměla jsem kam jít bydlet, různě jsem se stěhovala. Byla jsem u bývalého přítele, u matky, ale nikde to nebylo dobrý. Nakonec mi nabídla teta z Klokánku, že u ní můžu bydlet, ale musela bych dlouho dojíždět do školy, a taky mi bylo hloupé, že by mě měla živit," začíná svůj příběh Tereza.

Paní Jarmila (69 let) je zábavná dáma s jiskrou v oku. Už rok bydlí v chráněném bydlení v Nosislavi, kde se jí moc líbí. Jak sama říká: "Jsem tady v dobré společnosti"

„Přála bych si, aby při vyslovení názvu Milíčův dům každý hned věděl, kdo jsme, kde sídlíme a co děláme,“ říká Lucie Pavlistová, ředitelka diakonického střediska Milíčův dům v Jaroměři. Lucie je v roli ředitelky krátce, už má ale jasnou představu o tom, jak v rámci sociálně aktivizační služby pomáhat dětem ohroženým sociálním vyloučením.

„Jsem přesvědčená o tom, že mám tu nejkrásnější práci na světě,“ říká Helena Hingarová, sociální pracovnice z litoměřické Diakonie. Helena se věnuje práci s lidmi s mentálním a kombinovaným postižením, ale také dětem z azylových domů pro maminky s dětmi.