Slibujeme si velkou změnu

Proč je důležité, aby se lidé s duševním onemocněním osamostatňovali?

Máme tady třeba pána, o kterého se jeho rodiče starají celý život. Dělají to opravdu výborně. Pánovi je teď čtyřicet osm let. Na rodiče je hodně fixovaný, ale už se dostávají do věku, kdy se o něj nebudou moci starat tak intenzivně, jak byl zvyklý. On tu situaci vnímá, což zhoršovalo jeho psychické prožívání a posilovalo to jeho úzkosti. Také se trápil tím, že kvůli svému hendikepu nepracuje a že tedy ve srovnání se svými vrstevníky nějak selhal. Před rokem přišel k nám do Ovečky. Bydlí ve vlastním malém pokoji, což poznal poprvé v životě. Doma spal v průchozím obýváku. Učí se vařit i pracovat s počítačem. Je expert na vymýšlení osmisměrek. V Ovečce k tomu našel řadu příležitostí. Vyrábí osmisměrky pro nás pracovníky, pro seniory z centra denních služeb, dětem ze základní školy Filipka vyrobil osmisměrku s tajenkou, která zavedla děti k pokladu. Tohle všechno mu dodalo sebedůvěru, že život zvládne i bez rodičů. Jeho psychický stav se zlepšil.

Jiný klient, který je tu s námi také rok, předtím strávil šestnáct let na psychiatrii. Z přechodu do přirozeného prostředí měl velké obavy, ale krůček po krůčku to zvládl. Teď říká, že u nás našel nový domov.

Jaké jsou další příběhy klientů?

Pracujeme například s klientem, který strávil v psychiatrické nemocnici třináct let. Když ho propouštěli, očekávali jeho brzký návrat. Jemu se z té nemocnice ostatně moc nechtělo. Zažil těžké dětství. Maminka mu zemřela, otčím se o něho moc nestaral. V osmnácti odešel z domu, ale to už se začala projevovat jeho nemoc, takže měl ze světa mimo nemocnici velké obavy. Nástup k nám pro něj znamenal šok. Zjišťoval, jak vůbec funguje pošta, bankomat, že za léky se platí velké doplatky. S naší pomocí se ale rozkoukával a teď už je u nás docela zabydlený. Naučil se s mobilem a vidíme u něj veliký pokrok. Pravidelně se potkává s přítelkyní, kterou si našel ještě za pobytu v nemocnici. Do nemocnice se ale už nechce vrátit. Rozhodl se, že zkusí žít běžným životem, co to jen půjde. 

Když klient úspěšně projde vaší službou, najde si vlastní byt a poté začne žít zcela samostatně – jak moc je to pro něj těžké?
Pro lidi s duševním onemocněním to bývá náročný krok. Ostatně ne každý se dostane tak daleko, že by mohl žít zcela bez podpory. Ale navštěvují nás dvě bývalé klientky, které ten přechod zvládly. Ne bez obtíží. Jedné se vrátila psychická nemoc, když se osamostatnila, ale překonala ji. Už několik let je v pořádku, pracuje, jezdí na zájezdy a daří se jí velmi dobře. Další dvě naše klientky žijí v bytech s nižší mírou podpory. Jednají velmi samostatně, plánují si volný čas a mají zažádáno o městské byty. Věříme, že přechod zvládnou.

Jak dlouho klienti v Ovečce zůstávají?

Je to hodně individuální. Někteří dva měsíce, někteří i pět let. Někteří klienti ze služby odejdou, protože se nezvládnou adaptovat na naše pravidla. 

Zažíváte s klienty náročné situace?

Ano, jsou období, kdy třeba dojde ke zhoršení psychického stavu klienta. Nebo jsme tu měli klienta, který před nástupem do služby začal brát drogy. Pak byl v nemocnici, kde se k drogám nedostal. Přišel k nám, chvíli abstinoval, ale pak do toho zase spadl. Řešit takové příběhy je opravdu náročné. Ale máme oporu v týmu a pravidelných supervizích, takže i náročnější situace zvládáme. Funguje nám to.

Jak v Ovečce probíhá typický den klienta? 

Hodinu dopoledne a hodinu odpoledne máme konzultační hodiny. Klienti za námi přicházejí řešit svoje otázky, nebo si prostě jen tak popovídat. Dvakrát týdně proběhne kontrola úklidu v bytech. V sezóně je povinná práce na zahradě. Pěstujeme tady oblíbené plodiny – rajčata, papriky, dýně, cukety, keře s rybízem a nějaké ovoce. V úklidu celého domu se klienti střídají tak, že to na každého vychází tak jednou za dva až tři měsíce. Jednou týdně se koná v každém bytě sešlost, kde řešíme provozní záležitosti či případné konflikty a seznamujeme klienty s tím, jaké aktivity nás čekají v daném týdnu. Každý týden také probíhá společné vaření. 

S každým klientem pak máme pevně stanovenou schůzku jednou za týden. Jinak jsou naši klienti různorodí. Někdo chodí do práce, někdo do volnočasového centra. Po dohodě s opatrovníky dostávají někteří klienti každý den určitý obnos peněz, aby se s nimi učili hospodařit.

Jaké společné činnosti u klientů vždy zabodují? 

Máme tu hodně mužů. Ty nezaujmete kreativními aktivitami jako je paličkování, nebo různé vyrábění. Takže vítězí stolní hry, deskovky. Když si z potravinové banky přineseme nějaké dobroty a k nim uvaříme kafíčko, tak to potom je účast velká. To samé ale platí, když k nám zavítají evangeličtí faráři. Jsou to takoví přátelé naší komunity. Za hezkého počasí boduje i hra pétanque v parku.

Kam vaši klienti chodí do práce?

Jeden klient třeba pracuje v IKEA. Dělá tam pomocného kuchaře v kuchyni. Jiný pracuje jako masér v brněnských pivních lázních. Tři z našich klientů pracují u nás v dílně pro lidi s hendikepem, kde vznikají svíčky, mýdla nebo se tam pletou ponožky. Dva pánové roznášejí nárazově několikrát do měsíce letáky.

Co s vámi klienti nejčastěji řeší během konzultačních hodin?

Přijde jim sms nebo dopis a oni nevědí, jak reagovat a jestli vůbec. Pomáháme s objednáním u lékaře, s recepty na léky nebo s úřady. Zprovozňujeme mobily. Nebo si s klienty prostě jen tak povídáme. I to je důležité.

Letos se přestěhujete do nových prostor. Proč?

Slibujeme si velkou změnu. Někteří klienti jsou s námi hodně dlouho. Přesun do nového bydlení je může vytrhnout z rutiny, prospět jejich osamostatňování, které se jim zatím nedaří. Především ale teď máme jeden byt pro 6 klientů. To je moc lidí na jednom místě. Vede to k častějším konfliktům. V nových bytech budou obyvatelé maximálně po čtyřech. Myslíme si, že to zvýší kvalitu jejich života. Těšíme se také na lepší prostor pro společné aktivity. Teď se odehrávají ve sklepní místnosti bez oken. To pro lidi s psychickým onemocněním není vhodné. Takže i v tomto směru vyhlížíme pozitivní změnu a klienti už se také těší. Zajímají se, jaké jsou v okolí obchody, jaké staví na nové adrese tramvaje. I ti z nich, kteří úzkostlivěji prožívají změny, jsou optimističtí. Díky stěhování také navýšíme kapacitu celé služby na dvacet obyvatel. Stále se ale jedná o počet, kdy se klientům zvládneme věnovat individuálně.

Kde nové prostory Ovečky najdeme?

Stejně jako v případě těch starých, které mezitím projdou rekonstrukcí, půjde o bývalý rodinný dům. Zajímavé je, že nám ho majitelé prodali, i když měli více nabídek a Diakonie rozhodně nenabízela nejvíce peněz. Majitelům ale přišla naše služba smysluplná, proto se rozhodli prodat dům právě Diakonii. Dali jí přednost před jiným komerčním využitím. I dům, kde sídlíme dosud, jsme získali díky laskavé paní, která nám ho odkázala v závěti s tím, ať slouží sociální práci. Lidé prostě rádi pomáhají.