Lucie Pavlistová

Sociálně aktivizační službu chápu jako jakousi berličku k lepšímu životu
Image
Lucie Pavlistová
„Přála bych si, aby při vyslovení názvu Milíčův dům každý hned věděl, kdo jsme, kde sídlíme a co děláme,“ říká Lucie Pavlistová, ředitelka diakonického střediska Milíčův dům v Jaroměři. Lucie je v roli ředitelky krátce, už má ale jasnou představu o tom, jak v rámci sociálně aktivizační služby pomáhat dětem ohroženým sociálním vyloučením.
19/08/2021

Lucie, řeknete nám na úvod, jaké služby "Milíčák" lidem z okolí nabízí? 

V současnosti jde o dvě registrované sociální služby. Jednou z nich je sociálně aktivizační služba pro rodiny s dětmi, druhou je odborné sociální poradenství. Rozjíždíme také pod sociálně aktivizační službou předškolní klub pro děti od tří do šesti let, tak uvidíme, jak se uchytí. Vidíme v tom ale velký potenciál. Hrajeme si i s myšlenkou, že budeme nabízet možnost krátkodobého hlídání dětí. Když si bude rodič potřebovat něco zařídit nebo bude na schůzce s pracovníkem sociálně aktivizační služby, zařídili bychom hlídání. V létě také spustíme ve spolupráci s potravinovou bankou v Hradci Králové program materiální pomoci, a to nejen pro naše klienty, ale i pro širokou veřejnost. Součástí toho bude i šatník. A ve spolupráci s Místní akční skupinou mezi Úpou a Metují v létě realizujeme 3 běhy letních kempů, zaměřených na stmelování dětí ve věku 6 až 15 let. Chceme dát dětem příležitost být spolu vzhledem k tomu, že předchozí školní rok se vídaly jen online.

Podívejme se blíže na sociálně aktivizační službu pro rodiny s dětmi. Co je její podstatou?

Smyslem této služby je pomáhat rodinám s dětmi, které řeší nějaký problém, znovu se nastartovat a postavit se na nohy. Jde nám o to, aby rodiny uvěřily, že mají potenciál a jsou schopny v budoucnu řešit samy cokoli, co přijde. Neznamená to však, že bychom to řešili za ně. Jejich dluhy za ně nevyřešíme, nikam místo nich nevoláme ani nepíšeme, ale sedíme vedle nich, radíme a pomáháme jim, aby se naučily jednat s pronajímateli, dokázaly zavolat, napsat e-mail a dopis na úřad, poradily si se školní přípravou svých dětí atd. Naším cílem je, aby se co nejdřív dokázaly obejít bez sociálních služeb. Sociálně aktivizační službu tak chápu jako jakousi berličku k lepšímu životu.

S jakými nejčastějšími problémy se vaše klientské rodiny potýkají?

Často jsou to problémy s bydlením, kdy například velká rodina bydlí v extrémně malém bytě, nebo jim končí nájemní smlouva a mají problém s hledáním nového bydlení. Většina rodin má samozřejmě finanční problémy, kdy nevychází s příjmy, dostávají se do dluhových pastí a neví kudy kam. Pak jsou to různé potíže, které se točí kolem dětí. Jde například o pomoc s péčí o novorozence, o kojence, pracujeme i s předškoláky, školáky i středoškoláky. Často se na nás rodiče obrací s tím, že má jejich dítě výchovné problémy a zlobí víc, než je zdrávo. S tím je často spojený i špatný školní prospěch. A když se tohle všechno spojí dohromady, může to dojít až tak daleko, kdy zasáhne sociální odbor. Ten nás následně osloví a my začínáme s rodinou pracovat, samozřejmě za předpokladu, že rodina naši pomoc přijímá a souhlas s ní. A pak jsou i rodiny, které si uvědomí, že už jsou na hraně, a kontaktují nás samy.

Jaká je typická klientská rodina, se kterou spolupracujete?

Rodiny jsou různorodé, nejčastěji jde ale o rodiny, kde je například jeden z rodičů nezaměstnaný a druhý v invalidním důchodu. Často nemají téměř žádný příjem, jsou zadlužení, mají exekuce. Obrací se na nás ale i rodiče samoživitelé i rodiny, kde oba rodiče pracují, mají ale například problém najít vhodné bydlení. A právě bydlení je na Jaroměřsku velký problém. Najít vhodný byt je téměř nadlidský úkol pro běžné rodiny, pro rodiny v nouzi je to ale vyloženě nereálné. A bohužel se stále potkáváme s předsudky. Jakmile jde o romskou vícečetnou rodinu, pak můžete mít 3 práce a vyšperkované děti, bydlení se vám ale bude shánět velmi těžko. Říká se, že bariéry ve společnosti mizí, my se s nimi však při naší práci stále setkáváme. Někdy se setkáváme i s tím, že si rodiny ani neuvědomují, že mají nějaký problém, a nechápou, proč by s námi měly spolupracovat. Pak máme rodiny, kterým byly odebrány děti, a ony se je snaží získat zpátky. Škála našich klientů je vlastně dost pestrá.

Image
Lucie Pavlistová

Pojďme se nyní pobavit o projektu, který se zaměřuje na děti a jejich podporu při vzdělávání. Jak se bude realizovat v Milíčově domě a co přinese rodičům a jejich dětem?

Cílem tohoto projektu je zaměřit se přímo na práci s dětmi a mládeží. Chceme jim ukázat, že si každý může plnit své sny a že každý má potenciál, který stojí za to rozvíjet. A u nás se jim dostane té nejvyšší možné podpory. Co se týče samotných projektových aktivit v našem středisku, chceme se zaměřit na spolupráci se školami. To považuji za klíčové. Bude to probíhat tak, že vytvoříme nabídku preventivních programů ve formě různých přednášek a workshopů, které školám nabídneme. Je už potom na zvážení škol, kolik a jakých tříd k nám na přednášky dorazí. Programy se budou věnovat tématům, jako jsou návykové látky, rizikové chování, šikana apod. Děti už v rámci školy něco podobného jistě zažily, my si od toho ale slibujeme také to, že díky propojení školy a našeho střediska se děti dozvědí o našich službách a nebudou se bát za námi případně přijít a říct si o pomoc. Ze zkušenosti víme, že právě díky programům primární prevence nás některé děti poznaly a díky tomu se nás nebály. A školy nás začaly vnímat jako svého partnera. Tohle chceme dále prohlubovat. Další věcí, která se v rámci projektu chystá, je otevření nízkoprahového klubu pro děti a mládež. Dvakrát v týdnu by byl klub otevřen dětem od šesti do dvanácti let, dvakrát v týdnu potom pro mládež od třinácti do jednadvaceti let. Zvláště ve druhé skupině, kde se děti v 8. a 9. třídě rozhodují, kam jít studovat, jim mohou jejich starší spoluklubovníci pomoct a prodiskutovat s nimi pár důležitých otázek – kam jít na střední školu, kde jsou jaké přijímačky, jak se na ně připravit apod. Prostřednictvím nízkoprahového klubu se chceme zaměřit nejen na rozvoj dovedností, schopností a vzdělání dětí, chceme ale také docílit toho, aby se tady potkávaly děti ze všech místních komunit. V minulosti se v Jaroměři bez problémů scházely děti romského i neromského původu, máme tady i početnou vietnamskou komunitu. Jde především o děti a mládež ze sociálně slabých rodin, které třeba nechodí ve škole na obědy ani do družiny, což je vyčleňuje ze třídního kolektivu. A přestávky mezi vyučováním jsou příliš krátké na to, aby se se spolužáky skamarádily. Takže jim dáme prostor pro setkávání v našem nízkoprahovém klubu, aniž by je jejich rodiče museli doprovázet nebo něco platit. No a poslední aktivitou v rámci projektu je doučování jak v Jaroměři, tak i v našem pracovišti v Josefově. Spousta rodičů má jen základní vzdělání a učit se s dětmi je nad jejich síly.

Kde sháníte lektory na doučování a kde bude doučování probíhat?

Mezi našimi lektory jsou studenti středních i vysokých škol, ale také maminky na mateřské dovolené. Hlásit se nám může v podstatě kdokoli, kdo má zkušenosti, trpělivost a chuť se do toho s námi pustit. Doučování bude probíhat dvakrát týdně v našem středisku v Jaroměři a dvakrát týdně v Josefově. Děti tak budou přicházet za námi, a to je velká změna. V rámci sociálně aktivizační služby chodíme do rodin, kde nad úkolem sedí dítě, rodič i náš pracovník. V tomhle případě k nám však bude docházet jen dítě, takže si rodič bude moct i chvíli odpočinout a dítěti se bude věnovat někdo jiný. 

Vraťme se na chvíli k nízkoprahovému klubu. Jaké aktivity bude nabízet?

Co se týká klubu pro děti od 6 do 12 let, pak to budou zejména aktivity na rozvoj jejich dovedností a schopností. Půjde tedy o výtvarné a rukodělné aktivity, společenské hry, ale i přednášky v rámci primární prevence. Samozřejmě vždy s ohledem na věk dětí a na to, čím jsou zrovna v konkrétním věku ohroženy. Neopomineme ale ani sportovní aktivity, procházky do parku apod. V případě klubu pro starší děti se chceme zaměřit na to, jak je nasměrovat k budoucnosti, pomáhat jim s výběrem střední školy apod. A chceme jim dát také prostor podílet se na tvorbě programu v klubu, poradit se s nimi, co by je vlastně zajímalo. Často mívají skvělé nápady na aktivity, jen nemají prostor pro to je realizovat. My jim tu možnost v rámci nějakých společenských pravidel dáme, navíc jsme schopni zajistit i bezpečnost aktivity. Samozřejmě se nevyhneme nějaké primární prevenci, určitě zařadíme přednášky na téma návykových látek, ale chceme jim dopřát i různé pohybové aktivity, jako je například velmi oblíbený parkur, kde děti venku skáčou v podstatě odevšad.

V jaké fázi tento projekt je?

Projekt běží a nízkoprahový klub, který už je registrován jako sociální služba, je připraven na otevření. Od začátku srpna máme i nové kolegy na pozici sociálních pracovníků, kteří už připravují program a náplň klubu, propagační materiály, shání lektory na doučování a připravují programy primární prevence a nabízí je školám. A v září to rozjedeme. Co se doučování týče, máme domluvenou schůzku s ředitelem obchodní akademie v Náchodě, kde zvažujeme spolupráci v rámci plnění povinných školních praxí.

Projekt je financován z Krabice online, což je doprovodná finanční sbírka Krabice od bot. Jak je ve vašem regionu tahle sbírka vánočních dárků pro děti v nouzi vnímána?

Když se u nás někdo baví o Krabici od bot a Krabici online, jsou to jen slova chvály a nadšení. Je zatím samozřejmě dost práce, ale když potom přiběhnou děti a jsou nadšené z vánočních dárků, je to prostě nádhera. A taky si myslím, že Krabice od bot v lidech oprašuje touhu pomoci, když můžu. V souvislosti s tím se nám také ozývají lidé, kteří se rozhodli pomáhat konkrétním rodinám. Za ty roky, co Krabice funguje, vidím, jak se ochota lidí pomáhat zvyšuje.

V rámci Krabice online Diakonie koncem loňského roku zřídila krizový fond pro okamžitou pomoc pro rodiny s dětmi. Využívají ho vaše klientské rodiny?

Ano, krizový fond letos pomohl jedenácti rodinám, které jsme pečlivě vybírali. Hlavním kritériem byla projevená snaha. Chceme pomáhat tam, kde se rodina opravdu snaží, aktivně pracuje na zlepšení své situace a jakákoli další pomoc je pro ni odměnou. Vybírali jsme z našich klientských rodin, oslovili jsme ale také místní odbor sociálně-právní ochrany dětí, který zase oslovil další organizace zabývající se prací s rodinami s dětmi v nouzi. Víceméně se jednalo o materiální a potravinovou pomoc. Klíčoví pracovníci, kteří s rodinami pracují a docházejí k nim domů, s nimi domluvili schůzku a vyrazili na nákupy. Společně pořídili věci, které rodiny zrovna potřebovaly. V jedné rodině se nakoupily trvanlivé potraviny, hygienické potřeby a oblečení pro dvě malé holčičky. Jinde se nakupovaly hlavně školní pomůcky, ale třeba taky tablet, aby se dítě mohlo připojit k online výuce, mělo k dispozici materiály. Rodiče ale ví, že tablet mohou používat i menší děti na koukání pohádek i oni sami k vyhledávání informací, bydlení, práce, čehokoliv. Takže pomůcka primárně určená ke studiu (a tak to musí zůstat, na tom trváme) pomůže celé rodině. Jedné nezletilé slečně, která čekala miminko, jsme z krizového fondu pořídili plenky, hygienické potřeby pro dítě a pár dalších základních věcí. Zatím poslední podpořenou rodinou je babička, která si jako jediná biologická příbuzná bere z dětského domova své čtyři vnuky na návštěvy, a díky podpoře je může vzít třeba na výlet. S kolegy jsme nesmírně vděční dárcům Krabice online, díky kterým můžeme rodinám a dětem pomáhat. Bez nich by se nám to podařilo jen těžko.