SLOVO NA TÝDEN: stačí milost

20. listopadu 2017

Stačí, když máš mou milost. (2K 12,9)

Apoštol Pavel vede náročnou diskusi se svými kritiky a odpůrci z Korintu. V dnes čteném úseku proto přechází od teologických postřehů a reflexí k velmi osobnímu vyznání.

Jeho kritici přináležející k některým radikálním křesťanským skupinám mu vytýkají, že je málo „osvícen“. Proto Pavel připustí (ač mluví v 3. osobě, myslí na sebe), že i jemu byl dán výjimečný mystický zážitek. Měl vidění, ve kterém pronikl až k tajemstvím nejvyšších Božích nebes. Ovšem právě proto, že Pavlovi tento způsob propagace víry či sama sebe není blízký, okamžitě kontrastně zmíní i zcela opačný zážitek. Na cestě Kristovy víry a služby ho tu a tam sráží jakýsi osten, „posel satanův“. Nevíme, zda šlo o nějaký fyzický neduh (nemoc očí? koktavost? epilepsie?) či zda šlo o trápení způsobené nějakými překážkami v jeho evangelizační a misijní práci.

Pavel ovšem vděčně přijímá Kristovo pozvbuzení, že klíčovou skutečností života a služby z víry je Boží milost. Někdy je křesťan obrazně nebo doslova třebas i "v sedmém nebi". Jindy se mu ovšem nevyhnout nemoc, bolest, trapná situace. To nejpevnější, oč se můžeme opřít za jakékoli situace, však nejsou naše momentální výkony nebo emoce, ale právě vědomí stálé Boží náklonnosti a přítomnosti, vděčné přijímání Boží milosti.

Pane, někdy jsme na cestě víry za tebou nahoře, jindy úplně dole. Dej, ať vždy vnímáme tvou milost. Ta nám přece na vše nejdůležitější stačí.

Roman Mazur