SLOVO NA TÝDEN: působit pokoj

19. června 2017

Blaze těm, kdo působí pokoj, neboť oni budou nazváni syny Božími.

Kdo ale působí pokoj?

Rozhodně asi ne ten, kdo nic nedělá, i když lidové přísloví alibisticky praví, že ten nic nezkazí. Možná, ale nepůsobí nic. Působit znamená dělat, činit, něco vytvářet. Pokoj nenastává jenom tím, že se něco neděje, že se třeba nehádáme, nekřičíme na sebe, že se neválčí. Pokoj má svůj obsah. Hebrejské slovo „šálom“ zahrnuje i spravedlnost, spolulidství, smíření, svobodu a radost.

V bibli je proto pokoj výsledkem božího soudu, ovocem spravedlnosti. Chlácholení je spíš překážkou, protože konflikty neřeší, ale obchází. Pro pokoj pracuje ten, kdo odloží pohodlnou lhostejnost a kdo ji tam, kde se usadila, ruší. Ti, kdo bývají označování jako rozkolníci, dělají kolikrát pro skutečný pokoj víc, než ti, kdo s každým souhlasí a ničemu se nepostaví. Ostatně bible nazývá „knížetem míru“ Ježíše, který každou chvíli vyvolal nějaký střet. K míru nevede prvoplánová mírumilovnost, ale úsilí o spravedlnost. A to, jak ukazuje hned následující blahoslavenství, se bez konfliktů neobejde.

Může pak ale být ten, kdo působí pokoj šťastný? To asi záleží na důvěře, že ty konflikty mají smysl, že u nich nezůstane, že nejsou marné. A o tom, myslím, Ježíš mluví. Bůh se k těm, kdo takto pracují pro pokoj, přizná. Budou nazváni syny Božími. O tom, že patří k Bohu, už nebude pochyb. I jejich pochybnosti, které jako všichni lidé v napětí prožívají, z nich budou sejmuty. Tím si mohou být jistí.

Zdeněk Šorm