SLOVO NA TÝDEN: o pláči a potěšení

14. listopadu 2016

V druhém blahoslavenství říká Ježíš o štěstí tohle:
„Blaze těm, kdo pláčou, neboť oni budou potěšeni.“

SLOVO NA TÝDEN: o pláči a potěšení
14. listopadu 2016 - SLOVO NA TÝDEN: o pláči a potěšení

Prohlašuje za šťastné plačící. Zní to jako protimluv – štěstí a pláč.

Nechceme brečet, chceme být šťastní, ale občas je nám prostě do pláče.
Bývá nám do pláče z toho, co se okolo nás děje – z hulvátů, kteří uspějí, z bezmoci vůči hlouposti, z lhostejnosti, ze zrady,  z rozhodování, které maří práci a poctivé úsilí.
Bývá nám také do pláče z bolesti druhých z jejich neštěstí a při úmrtí milých a blízkých lidí. A někdy pláčeme s nimi.

Bývá nám do pláče z našich dětí, když vytrapují, když u nich narážíme na nepochopitelnou zeď.
A  často bychom zaplakali sami nad sebou, když život nezvládáme, když se sami v sobě zklameme, když něco dokonale pohnojíme.
A pláčeme také, když nás samotné prostě něco bolí.
Trochu se za to stydíme. Nechceme, aby byl té naší slabosti někdo svědkem. Nejraději bychom se zahrabali, někam zalezli, aby nás nikdo neviděl.

Ale proč?, ptá se Ježíš. Vždyť ty slzy jsou vaše štěstí. Copak nejsou věci, pro které stojí za to brečet? Copak nejsou situace, kdy jsou slzy zcela na místě? Copak nejsou slzy, bez kterých není žádné očištění a bez kterých se ztratí jakékoli povědomí o tom, co je dobré a lidské i síla k tomu? Copak nejsou situace, kdy mohou jen slzy vyjádřit blízkost, věrnost, lásku?

Komu se jim vždycky podaří ubránit, ten nejspíš o tohle všechno přijde. Útěcha, kterou si sami najdeme, nemusí být nic jiného než rezignace nebo otupělost.  

Proto blaze těm, kdo pláčou. Ti se s těmi věcmi, které za pláč stojí, neminou. A ony nastanou. Nic víc než víra, že jim skutečně patří budoucnost a důvod těch slz proto pomine,  za tím absurdním prohlášením není.

Tohle prostě není sedativum, které tiší pláč, to tomu pláči dává smysl. A zároveň z něj nedělá osud ani lék. K dobrému se nepropláčem, ale to dobré, kvůli čemu pláčem, se naplní.

Zdeněk Šorm