SLOVO NA TÝDEN: má dáti - dal

9. října 2017

Já chci tomu poslednímu dát jako tobě; nemohu si se svým majetkem udělat, co chci? Nebo snad tvé oko závidí, že jsem dobrý?' Tak budou poslední první a první poslední." (Mt 20,14–16)

V podobenství o dělnících na vinici se slovo „milost“ nevyskytne ani jednou. Přesto je to možná nejvýraznější oddíl Matoušova evangelia s tímto tématem. Začíná to už tím, že je to jednoznačně Bůh jako pán vinice, kdo od počátku vyvíjí hlavní a klíčovou aktivitu. To je společný jmenovatel tématu milosti v Písmu, jak ho sledujeme už od začátku měsíce napříč celou Biblí. Nezasloužený dar milosti je zde popsán jako možnost vstoupit do Božích služeb.

Svůj plat, vlastně příděl živobytí, dostávají večer všichni, kdo se v průběhu dne nechali najmout. Všechny, kdo jdou životem s Bohem, čeká jeho péče a zaopatření. Ale pozor! Všichni dostávají stejně. Ať pracovali v potu tváře celý den nebo jen jednu hodinu.

A právě ti, kteří pracovali nejdéle, protestují (asi i za nás). Odpověď hospodáře je jasná. Nejprve upozorňuje, že prvním neukřivdil. A pak vysloví, že i vůči později najatým chce být velkorysý, třebas jim i dát ze svého více, než by se čekalo.

Ti, kteří s Ježíšem chodí už dávno, možná od samotného začátku, mají přát těm pozdějším, novým, pomaleji chápavým stejnou porci milosti, jakou přijali oni sami. „Toto je tajemství milosti: Nikdy není pozdě.“ (Francois Mauriac)

Bože, nejsi účetním, který jen přísně počítá „má dáti – dal“. Jsi velkorysým otcem všech, kteří se ti s důvěrou vrhnou do náruče, třebas i na poslední chvíli. Prosím, dávej nám to vždy znovu chápat, prožívat a odrážet do světa.

Roman Mazur