SLOVO K ZAMYŠLENÍ: Vánoční slavení

1. prosince 2018

Ne nás, Hospodine, ne nás, ale svoje jméno oslav pro své milosrdenství a pro svou věrnost! (Žalm 115,2)

SLOVO K ZAMYŠLENÍ: Vánoční slavení
1. prosince 2018 - SLOVO K ZAMYŠLENÍ: Vánoční slavení

Slavíme narozeniny, slavíme výročí, zakrátko budeme slavit Vánoce. Slávu jistě mají některé osobnosti, které vídáme třeba na obrazovkách, ale že by někdo slavil sám sebe – od takového člověka bychom se asi drželi dál. Slavení, oslava je v principu něco, k čemu potřebujeme ty druhé. A že křesťané nebo lidé jiných náboženství nějak oslavují svého Boha, to svět kolem vnímá, ale zdá se, že z toho pro sebe přílišný užitek nemá.

A někdy nás trápí i to „běžné“ slavení. Třeba zrovna ty Vánoce: čím dál častěji slýcháme o lidech, kteří Vánoce nesnášejí, kvůli stresu nebo zase samotě, bolavým vztahům a nenaplněným očekáváním. Našel jsem i moudrou radu s titulkem „Vsaďte na asertivní Vánoce“ nebo „Naučíme vás, jak mít Vánoce rádi“. Co se stalo s oslavami? Vypadá to, jako bychom slavili jen pro slavení samotné. A to zjevně dlouhodobě nestačí, protože všední život nás příliš brzo vrátí do studených nesvátečních souřadnic.

Snad bychom mohli ten úvodní verš ze žalmu opsat trochu obyčejnějšími slovy: Bože, ať i já, třeba před Vánoci dokážu vidět, že svět je dobré místo, navzdory mnoha věcem, kterým zatím nerozumím. Bože, ať mohu pocítit tvoji blízkost, která dává odpověď na mnohé otázky, které mám před očima i letos o Vánocích. Bože, ať tvoje milosrdenství vstupuje všude tam, kde jsou Vánoce jen stresující připomínkou všeho, co lidem po celý rok schází. Bože, ať já i ti kolem mě smíme nějak prožít, že život není hříčka náhod nebo osudu, která se řítí ke svému konci jako rozjetý vlak na slepé koleji.

Je tohle způsob slavení Božího jména? Nevím. Ale věřím, že kdo se nespoléhá jen sám na sebe a připustí, že je možné v tomto smyslu vidět dál a hlouběji, najde důvod k slavení i po oslavách.

Pavel Hanych