SLOVO K ZAMYŠLENÍ: O Romanově poli

1. července 2019

Předložil jim jiné podobenství: „S královstvím nebeským je to tak, jako když jeden člověk zasel dobré semeno na svém poli. Když však lidé spali, přišel jeho nepřítel, nasel plevel do pšenice a odešel. Když vyrostlo stéblo a nasadilo na klas, tu se ukázal i plevel. Přišli sluhové toho hospodáře a řekli mu: ‚Pane, cožpak jsi nezasel na svém poli dobré semeno? Kde se vzal plevel?‘ On jim odpověděl: ‚To udělal nepřítel.‘ Sluhové mu řeknou: ‚Máme jít a plevel vytrhat?‘ On však odpoví: ‚Ne, protože při trhání plevele byste vyrvali z kořenů i pšenici. Nechte, ať spolu roste obojí až do žně; a v čas žně řeknu žencům: Seberte nejprve plevel a svažte jej do otýpek k spálení, ale pšenici shromážděte do mé stodoly.‘“ (Matoušovo evangelium 13, 24 – 30)

SLOVO K ZAMYŠLENÍ: O Romanově poli
1. července 2019 - SLOVO K ZAMYŠLENÍ: O Romanově poli

Roman má v Rakové pole. Ten se má. My ostatní pole nemáme (Je to tak?). Roman se snaží zasít na poli něco dobrého pro lidi. Nedělá to sám, má na to pomocníky. To je dobře. Takhle může někoho zaměstnat. Dát mu práci. Pomoci mu. Dát mu i výplatu. Ti lidé spolupracují s Romanem a on s nimi, aby se všechno dařilo.

Řekněme, že Roman chce pěstovat obilí. Nejlépe pšenici. Na mouku na chleba, housky, rohlíky, koláče a tak podobně. Samé dobroty z toho mohou být. Aby mouka byla dobrá, musí vyrůst jen samé dobré obilí. Ale co když ... co když mu tam nějaký závistivý soused nasype plevel. Ten začne na Romanově poli růst společně s jeho dobrým obilím. Co teď Roman může dělat? Může zkusit chodit po poli a snažit se vyplít všechen plevel. Aby mu zůstalo jen to dobré obilí. Už ho vidím, jak se svými spolupracovníky běhají ohnutí po poli a snaží se vytrhat právě ten nedobrý plevel, který na jejich pole nepatří. Bude se jim to dařit? Asi ne. Hrozí totiž, že vytrhají i své dobré obilí. Dokud se neobjeví klas, nejde vlastně poznat, co je co.

Naše srdce jsou jako pole. Nikoliv Romanovo, ale každý máme to své. Pán Bůh do nás vložil jen to dobré. Nejdřív život jako takový a k němu nám přidal rozum, myšlení, uvažování, ale taky lásku, spravedlnost, poctivost, pochopení, milosrdenství. Jako bonusy třeba hudbu, humor, sex a navrch celou tuhle úžasnou překrásnou planetu. Nevím proč, ale nezůstali jsme jen dobrými. Někde se v nás objevil i plevel. Špatnost, zlo, nepřátelství, závist, násilí a podobné ošklivé vlastnosti. Jak se jich zbavit? Vždycky se našel někdo, kdo se o to pokoušel, bohužel i včetně různých církevních představitelů. Označili někoho, nějakou skupinu lidí, nějaké společenství za původce všeho zlého a vyzývali k jejich likvidaci. Vyrvat je ze společnosti, vymést na smetiště dějin a hlavně - spálit, zničit, zlikvidovat. Jenže se vždycky ukázalo, že to bylo špatné řešení. Nikdo z nás není úplně špatný a nikdo zase úplně dobrý. Ani ten, kdo si osobuje právo rozhodovat a označovat. Vždycky to pak odneslo i mnoho nevinných lidí. Pán Ježíš právě na tohle poukazuje. A nabádá nás nechat to na tom nejlepším rozhodčím, nebo soudci. Na samotném Bohu. My tu jsme od toho, abychom se společně pokoušeli změnit náš svět k lepšímu. Aby to pole světa bylo pokud možno oseté hlavně dobrým obilím a aby ubývalo zlého plevele mezi lidmi.

A tak Romanovi přeju, aby se mu na poli urodilo jen samé dobré obilí a byl z toho dobrý užitek. Nám všem přeju, abychom společně dokázali odolávat a zabránit všem snahám různých falešných proroků označit někoho za plevel a pak ho likvidovat. Zabránit se tomu dá, ale jen společně. I to patří k úkolům diakonie a církve.

Ondřej Pellar