SLOVO K ZAMYŠLENÍ: O naději s velkým N

1. února 2021

… neboť jsem hladověl, a dali jste mi jíst, žíznil jsem, a dali jste mi pít, byl jsem na cestách, a ujali jste se mne, byl jsem nahý, a oblékli jste mě, byl jsem nemocen, a navštívili jste mě, byl jsem ve vězení, a přišli jste za mnou. (Matoušovo evangelium 25, 35-36)

SLOVO K ZAMYŠLENÍ: O naději s velkým N
1. února 2021 - SLOVO K ZAMYŠLENÍ: O naději s velkým N

Při slovu „naděje“ mi kromě jedné z diakonických hodnot naskakují i oblíbené verše Jana Skácela zhudebněné Jiřím Pavlicou z umělecké sbírky nazvané prozaicky Chvění. Na nich si uvědomuji, že slovo naděje je tak křehké jako jeho obsah. Ale stejně tak mocné a určující. Ale co znamená pro pracovníka Diakonie?

Často slýchám odpověď, že jde o dávání naděje klientům diakonických služeb a jejich okolí v jejich situaci, že bude líp. Myslím, že dávání naděje, že klienti nejsou sami, že i v jejich nemocech, trápení, starostech a obavách je nablízku někdo, kdo je s nimi nese, spoluprožívá, je velmi důležité. Často přitom stačí jen naslouchat, být nablízku. Prorok Izajáš v 53,4 popisuje, že Ježíš nese naše trápení s námi (byly to však naše nemoci, jež nesl, naše bolesti na sebe vzal). A my se tak můžeme stávat druhým lidem po vzoru Ježíše oporou, podporou. Dokonce podle evangelisty Matouše (viz vstupní verš z Bible) tak přímo sloužíme Ježíšovi samotnému, jakoby byl On sám v potřebných kolem nás. Také myslím, že se při takové službě vlastně stáváme na okamžik svatými, tedy Božími. Když je tedy naše pomoc upřímná. Taková je totiž moc služby. A to je podle mě ta pravá „Diakonie“.

Bratr farář Jiří Kabíček při své službě ve zlínském sboru často mluvil o naději, která nezahanbuje. Měl tím jistě na mysli právě Ježíše jako Syna Božího coby autoritu, na kterou se může spolehnout kdokoliv a kdykoliv. Takové spolehnutí je pak vyjádřením naděje nepomíjející a nehynoucí. Je to naděje, která dokonce přesahuje práh života a vztahuje se k jeho dárci, tj. samotnému Bohu.

Existují tak tedy naděje lidská, tj. naše odhodlání udělat pro druhé potřebné maximum, nějak to všechno zařídit a zajistit, a naděje věčná, Boží, která nás osvobozuje od všech těch limitů, pro které to někdy prostě není možné. Přeji nám tedy, abychom uměli přinášet naději našim klientům a s důvěrou přitom doufali v Naději s velkým N, a to i tam, kde se to jeví jako jakkoli prohrané a nemožné. 

Jiří Vlček