SLOVO K ZAMYŠLENÍ: Listopadový příběh

1. listopadu 2018

Nepřipomínej si hříchy mého mládí, moje nevěrnosti, pamatuj na mě se svým milosrdenstvím pro svou dobrotivost, Hospodine. (Žalmy 25,7)

SLOVO K ZAMYŠLENÍ: Listopadový příběh
1. listopadu 2018 - SLOVO K ZAMYŠLENÍ: Listopadový příběh

Sychravý listopadový vítr se prohání parkem mezi stromy a pohrává si listím. Jen starý dub si to své zarputile drží, aby s nimi přivítal příchod nového jara. Život ostatních stromů se stáhl hluboko pod zem, ke kořenům.

Na lavičce mezi stromy sedí stařec. Oči upřené na město pod sebou. Odvíjí se mu film jeho života. Tamhle jako kluci hrávali fotbal s hadrákem. Jednou to odnesla výloha protějšího obchodu. A támhle ho maminka posílala pro mléko. Občas ho rozlil. Sem do tohoto parku chodíval při západu slunce s Maruškou. V osmašedesátem lepil plakáty na tyhle kandelábry. A támhle bydleli, když se narodily děti. Jejich školu zase přestavují. Teď žijí v jiném městě. Už je dlouho neviděl. U řeky fabrika, ve které celý život pracoval. Teď ji koupil a nechal zavřít ten angažovaný podnikatel. Na protějším kopci nemocnice, kde sedával vedle nemocné Marušky. Měl s ní trávit víc času. Po tváři mu sjela slza. Město pod sebou, plné vzpomínek jeho života. Stesk? Bolest? Osamění?

Jako život stromů i ten jeho s podzimem sestupuje ke kořenům. Tam jsou polibky a objetí milované ženy, děti, jejich smích, radost z dobře vykonané práce. Přes všechny chyby a viny se tam setkává s radostí a nadějí. Nezaslouženě, ale přece. S pokladem milosrdenství, které konejší věkem unavené tělo i mysl. Ne bolest a stesk, ale bohatství vzpomínek na všechny dobré věci, které ho potkaly, a u kterých mohl být. Dar milosrdenství. Naděje naplněného života, který má smysl.

šb