SLOVO K ZAMYŠLENÍ: Naděje jako kompas

1. března 2021
SLOVO K ZAMYŠLENÍ: Naděje jako kompas
1. března 2021 - SLOVO K ZAMYŠLENÍ: Naděje jako kompas

Milí čtenáři,

právě procházíme postním obdobím a téma naděje je myslím touto okolností krásně podtrženo. Kráčíme k Velikonocům, které hlubinu a oporu naší křesťanské naděje symbolizují. Vždycky mi přišlo logické, že naděje nikdy nestává osamoceně, ale patří k ní niterně víra a láska. („A tak zůstává víra, naděje, láska…“ říká apoštol Pavel v 1. Listu Korintským 13,13) Všechny tyto velké hodnoty se k někomu a k něčemu vztahují, někoho se týkají. Svou láskou se vztahuji k někomu, věřím a doufám v – v někoho a něco. K něčemu a k někomu také upínám svou naději. A ani v této úvaze nemohu tuto trojici od sebe tak docela odtrhnout.

Když bych tuto trojici měla definovat, napadá mě spíše, čím nejsou, nežli stručné vyjádření toho, co víra, láska a naděje znamenají. V jejich živosti, pohybu i jisté napolapitelnosti je jejich síla. Duch svatý vane, kam chce. Plody víry se nedají „urvat“ snahou. Láska i víra jsou dary, ne jistoty. Víra není pouze náboženské přesvědčení, ale hluboký stav důvěry. Láska není jen slastný cit, ale také krev a pot trpělivé vytrvalosti. A co naděje, co je a není ona?

K tomu, čím není a je, se kdysi trefně vyjádřil Václav Havel ve svém Dálkovém výslechu: „Naděje je stav ducha, ne stav světa. Naděje není prognostika. Je to orientace ducha, orientace srdce. Naděje prostě není optimismus. Není to přesvědčení, že něco dobře dopadne, ale jistota, že něco má smysl – bez ohledu na to, jak to dopadne.“ Souhlasím, že naděje se vnitřně dotýká otázky smyslu. Když věřím, že dělám smysluplnou práci, že úsilí budovat rodinu má smysl, že určité hodnoty je potřeba držet, moje naděje nikdy docela nezhasne, ať jsou dílčí výsledky jakékoli.

Navzdory těžkému období pandemie, navzdory možná právě napjatým vztahům v práci nebo rodině, navzdory tomu, že teď právě nevidím východisko, provází mě naděje. Mě osobně pomáhá, představit si ji jako něco hmatatelného. Vidím naději jako takový vnitřní kompas, který nám pomáhá každý den vstát, jít se pokoušet s láskou udělat, co udělat potřebujeme, a s důvěrou (vírou) zas na konci dne ulehnout. Naděje je důležité osobní nastavení. Jestli ji nevidíte jako kompas, můžete si ji představit jakkoli jinak. Třeba jako studnu v poušti, jako kotvu vaší lodi. Jednoduše jako něco pevného v rozhoupaném stavu světa.

Hezký den vám přeje Magdaléna Trgalová