Stacionář z pohledu praktikanta

V domově Narnie v Diakonii Betlém absolvovala Silvie H. třítýdenní praxi. Přečtěte si, jaké získala zkušenosti a dojmy při svém pobytu s dětmi s mentálním postižením.

Stacionář z pohledu praktikanta
Stacionář z pohledu praktikanta

Jsem studentkou Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně oboru zdravotně sociální práce. V rámci mého studia jsem absolvovala třítýdenní praxi v Domově Narnie v Morkůvkách, kde jsem měla poprvé možnost strávit delší dobu s dětmi s těžkým mentálním postižením.

Byla to pro mě zcela nová zkušenost, nikdy dříve jsem o děti s mentálním postižením nepečovala.  Z počátku jsem si příliš nevěděla rady, jak se k dětem chovat, jak s nimi komunikovat, proto jsem musela sledovat postupy zkušených pracovníků Narnie. Zjistila jsem, že žádné měřítko v péči o děti s mentálním postižením není. Každé dítě je jiné a má své individuální potřeby, jako každé dítě. Během své praxe jsem doprovázela děti na toaletu, asistovala při jídle, pomáhala jim s hygienou, dělala nad nimi dozor a také jsem se zúčastnila různých aktivit s nimi.

S některými dětmi se mi spolupracovalo lépe, s jinými hůře, ale všechny jsem je ráda poznala. Naučila jsem se, jak se k nim chovat, jak s nimi komunikovat.

V minulosti jsem už jednu krátkou praxi s lidmi s mentálním postižením absolvovala, ale práce s dětmi v Narnii byla zcela jiná. Mezi dětmi jsem se cítila velmi příjemně.  Seznamovala jsem se se sociální prací v praxi. Viděla jsem snahu všech pracovníků, aby se děti v zařízení cítily co nejlépe. Jejich přístup mě velmi motivoval, že tato práce má smysl. Zjistila jsem, že práce s dětmi s těžkým mentálním postižením vyžaduje velkou dávku trpělivosti a odolnosti. Všichni, kdo se na péči o tyto děti podílí, musí být vnitřně velmi silní. Někdy je tato práce opravdu náročná, děti potřebují speciální péči, kterou jim může nabídnout pouze profesionální pracovní tým. Když shrnu, co mi tato praxe přinesla, tak je to nová zkušenost, jiný pohled na osoby s mentálním postižením a větší schopnost empatie. Vcítit se do potřeb těchto dětí není lehké.

Teorii s praxí se mi ještě nedaří zcela propojovat. Je to tím, že mé teoretické poznatky ještě nejsou na takové úrovni, abych s nimi dokázala užitečně pracovat také v praxi. Některé naučené věci z teorie jsme však využila. Jako příklad uvedu již zmiňovaný individuální přístup jako důležitou metodu v sociální práci, což jsem si v praxi také ověřila. Je zcela nemožné přistupovat ke všem klientům stejně. Další poznatek z teorie je také holistický přístup k člověku, což je pojetí osobnosti jako jedinečného celku s biopsychosociálními potřebami. U dětí v Narnii jsem jasně viděla, že každé dítě má odlišnou osobnost, takže teoretické poznatky s praktickými se mi trochu propojovaly.

Kolektiv pracovníků v Narnii byl velmi příjemný a sympatický a ke mně se všichni chovali mile a ochotně. Pracují jako tým, ne pouze sami za sebe, navzájem si ochotně pomáhají, což je v sociální práci velmi důležité. Viděla jsem, že každý pracovník měl svoji práci, ale vzájemně spolupracovali. Každý pečovatel měl na starost jedno nebo dvě děti, ale ochotně si pomáhali, když bylo potřeba. Většinou mají dlouholeté zkušenosti s touto prací, proto jsem ráda, že jsem mohla mezi nimi být. Jejich zkušenost je pro mne velkým přínosem. Dobrá týmová spolupráce je důležitá na každém pracovišti, ovlivňuje to chod celé organizace. Práce v týmu se mi líbí, baví mě být mezi lidmi a myslím, že pro mě jako praktikanta je velmi důležitá. Nejvíce praktických rad mi udělí zkušení pracovníci, kteří mají dlouholeté zkušenosti.

Za největší úspěch považuji to, že jsem se dokázala adaptovat na prostředí v Narnii. Když člověk není na mentálně postižené osoby zvyklý, je to náročné a velmi se to liší od jiných zařízení. Měla jsem tedy z počátku strach, že to bude pro mě velmi psychicky náročné. Samotnou mě pak překvapilo, jak rychle jsem si v Narnii zvykla. S některými dětmi jsem se sblížila více, jiné jsem potkávala méně, proto jsme s nimi nenavázala příliš kontakt. Velmi mě zaujala skupina dětí s poruchami autistického spektra, spolupráce s těmito dětmi je nesmírně zajímavá.

Cílová skupina mentálně postižených je velmi specifická.  Práce s nimi je náročná, ale má smysl. Osoby, které s těmito lidmi pracují, jim mohou velmi pomoci a neustále je posouvat dále v jejich životě. Děti v Narnii se neustále učí novým věcem, převážně v praktické škole, kde je výuka přizpůsobena potřebám a hlavně možnostem jedince. Děti v Narnii mají určité potřeby stejné jako každé jiné dítě, převážně potřebu si hrát, dávat o sobě vědět a další. Narnie tedy podává pomocnou ruku, aby život osob s mentálním postižením byl co nejkvalitnější. O sobě jsem se dozvěděla, že mě tato práce baví a ráda bych ji v budoucnu dělala, protože má smysl a je velmi užitečná.

Převzato z webu Diakonie Betlém