Škola známá široko daleko

2. října 2019

Rodiny se kvůli ní stěhují třeba i přes sto kilometrů. Jako jedna z mála totiž přijímá škola Diakonie v Merklíně i žáky s těžkým autismem a dovede jim poskytnout vedle speciálního vzdělání i celodenní péči. Vzdělání poskytuje sto čtrnácti dětem. Nějakou formu autismu má více než polovina z nich, osmdesát procent nemluví a s učiteli komunikuje přes takzvaný výměnný obrázkový komunikační systém. Přesto tvoří společně s rodiči a zaměstnanci školy jedno velké společenství, jak vyplývá z rozhovoru s ředitelkou Ivanou Kováčovou.

Škola známá široko daleko
2. října 2019 - Škola známá široko daleko

Čím je u Vás tento školní rok nový?
Máme dvě novinky. Venkovní školní hřiště, které bude našim žákům sloužit k odpočinku i výuce. Při zahájení školního roku jsme také za účasti hejtmana Plzeňského kraje křtili krásný nový devítimístný mikrobus. Slouží dětem k přepravě z domovů do školy a zase zpátky a také ho budeme využívat k cestám na plavání, na hipoterapie a na výlety. Naše škola nabízela dopravu dětem od počátku svého vzniku. Zajišťovaly nám to a dodnes zajišťují externí firmy. Dnes už ale nutně potřebujeme i vlastní velké auto. Máme čím dál více dětí a zájem o naši školu neustává. Rozrostli jsme se. Jenom v Merklíně máme tři budovy, pak odloučená pracoviště v Sušici a Plzni. Vlastní vůz nám velmi pomůže v práci.

Merklínská škola provozuje i internát. To není u speciálních škol úplně obvyklé.
škola merklín 3To je taková naše specialita, kterou potom převzaly i některé další školy Diakonie. Tím jsou výjimečné. Když v roce 1994 naše škola vznikala, její součástí byl domov Radost. Nabízela tedy pro žáky ubytování. Pak se ale kvůli změnám zákonů musely obě služby oddělit. Domov Radost dnes patří pod Diakonii Západ a je vyhlášený jako jeden z mála domovů v České republice, který přijímá dospělé lidi s těžkými poruchami autistického spektra. Naše škola ovšem přišla o ubytovací zařízení. A měli jsme s tím problém. Přijali jsme do školy žáka, našli si k němu cestu, sžili se s ním – u žáků s autismem to vůbec není jednoduché – ale rodiče po čase chtěli pro své dítě nejen školu, ale i nějakou formu pobytové služby. Když jsme ji nemohli nabídnout, dali dítě jinam.

Proč rodiče chtějí pro své děti i pobytovou službu?
Aby se mohli věnovat sobě, své práci, dalším sourozencům. Je nesmírně náročné mít v rodině dítě s těžkým postižením. Rodina také může úplně přijít o šanci žít normální život, pokud se jí nedostane pomoci. I proto jsme internát při škole zřídili. Když si to rodiče přejí a máme-li kapacitu, může to být tak, že si dítě od nás vyzvedávají na víkend a přes týden se o něj postaráme ve škole a v internátu. Pak nabízíme také družiny a kroužky, takže děti u nás jsou ve všední dny od sedmi do čtyř odpoledne a rodiče můžou normálně do práce. To jim hodně pomáhá, proto je o naši školu takový zájem. Z běžných speciálních škol mám informace, že tak problémové děti si tam rodiče musí vyzvednout už před obědem. Zrovna dneska u mě byli rodiče, kterým škola v Plzni odmítla vzít holčičku, protože má epileptické záchvaty a projevy agresivního chování. Ale přece není možné, aby takové dítě bylo od čtrnácti let zavřené s mámou doma. Domluvili jsme se, že to zkusíme a dívka k nám nastoupí.

Internát se nachází ve velmi příjemně zrekonstruované historické budově staré merklínské školy. Jak jste na ni přišli?
škola merklín_editedHledali jsme prostor pro ubytování všude možně a ptali jsme si i v evangelickém farním sboru v Merklíně. Kurátor sboru Pavel Šalom ten dům zrovna rekonstruoval a chtěl ho pronajímat, tak nám nabídl jeden z bytů. Naprosto úžasný prostor. Se zbytkem domu měl pan Šalom jiné plány, ale nakonec je změnil, takže v jeho domě je teď v pronájmu náš internát pro dvanáct lidí. Dalších dvanáct míst jsme loni otevřeli v další zrekonstruované historické budově v podzámčí. Také jsme tam v nájmu. Budovu pořídila jedna z našich zaměstnankyň už s tím cílem, že tam rozšíříme internát. Ale ani to nestačí. Už se poohlížíme po dalších prostorech.

Co Vás do merklínské školy přivedlo?
Náhoda. Nikdy jsem si nemyslela, že budu pracovat s handicapovanými dětmi. Studovala jsem češtinu a hudebku pro druhý a třetí stupeň, studium jsem přerušila kvůli mateřství a po mateřské jsem hledala práci. Marta Mikulová, zakladatelka merklínské školy i domova Radost, je maminka mé spolužačky z gymnázia. Hledala vychovatelku a slovo dalo slovo. Nastoupila jsem v srpnu devadesát pět a hned jsem dostala na starost chlapce s autismem, abych ho doprovázela na cestě autobusem z domova do školy a zase zpět. Byl to křest ohněm. Vůbec jsem nevěděla, jak se k němu mám chovat. Začínala jsem od píky. Doplnila jsem si vzdělání a ředitelkou jsem se stala až v roce 2004.

Jaké tři vlastnosti by měl člověk mít, chce-li pracovat s žáky Vaší školy?
IMG_0901_editedMusí mít rád děti, samu tu práci a zároveň musí dokázat oddělit práci od soukromí. Vzdělávat žáky s těžkým postižením nebo autismem – to nejde dělat jenom pro peníze. Člověk k tomu musí mít vztah, jinak by to dlouhodobě nevydržel. Zároveň je nezbytné, aby si práci nebral domů, uměl vypnout, odpočinout si a druhý den zase dorazil plný energie. Taky je nezbytné udržovat dobrý kolektiv, což si myslím, že u nás je: výborná parta lidí, kteří si dokážou pomoct. Náš provoz je hodně náročný, jsme velká škola, nemohli bychom fungovat, kdybychom si nedovedli vycházet vstříc.

Jak se daří tu dobrou partu mezi zaměstnanci udržovat?
Pět lidí tvoří jakési jádro stálých zaměstnanců už z devadesátých let a ti udržují kontinuitu a paměť školy. To je docela důležité. Jinak děláme teambuildingy, chodíme do hospody, pořádáme novoroční posezení, slavíme narozeniny, prostě děláme takové docela běžné věci. Výborné jsou zejména teambuildingy na vodě, na raftech. To nás vždy velmi spojí.

Zažila jste za tu dobu i nějakou krizi?
Původní škola byla složená vlastně z takových unimobuněk. Na pohled nic moc pěkného. A stala se nám taková věc: aniž by se nás na cokoliv ptali, přistěhovali se k Merklínu rodiče s autistickým chlapcem. Původně žili až někde v Aši a když jim odborníci doporučili naši školu, prodali dům a šli do našeho kraje.IMG_0852_edited Když však poprvé viděli naši školu, docela upřímně konstatovali, že vypadá hrozně. To byl takový poslední impuls k tomu, abychom se pustili do pořádné rekonstrukce a rozšíření. Do původní školy jsme se už ostatně těžko vešli. Sepsali jsme projekt, spoléhali na evropské fondy, jenomže ty se v tu dobu zrovna úplně zastavily kvůli různým podezřením z jejich rozkrádání. Náročně připravený projekt nám ležel v šuplíku. Nakonec pomohlo ústředí Diakonie s tehdejším ředitelem Davidem Šourkem a švýcarská nadace HEKS. Školu jsme přestavěli. Ne přesně podle původních představ, ale na druhou stranu to byl takový přelom, který nás posunul dál – začalo přicházet víc dětí a dnes je to tak, že bychom mohli školy stavět dál a dál. K nám jezdí žáci ze všech stran.

Ten případ, kdy se kvůli škole rodina přestěhovala až z Aše je jediný, nebo je takových případů víc?
Máme takové případy tři. Jsme prostě vyhlášení tím, že máme děti rádi a neodmítáme ani ty s těžkými poruchami chování či komplikovanými projevy autismu. V tom jsme přes všechen vývoj a všechny změny pořád stejní – od roku 1994. Za tu dobu se to o nás rozkřiklo široko daleko.

Ptal se Adam Šůra

 

V Merklíně provozují základní školu speciální s přípravným stupněm a také praktickou školu. Žáci jsou rozděleni celkem do devíti tříd. Před a po vyučování mají možnost trávit čas v družině. Internát, který je součástí školy, má kapacitu 24 žáků.

V Sušici provozují základní školu speciální s přípravným stupněm a také praktickou školu. Žáci jsou rozděleni do dvou tříd. V Plzni, v budově denního stacionáře Človíček Diakonie Západ, najdete také dvě třídy školy.