Kateřina Bláhová: Přeju si, aby Rolnička povyrostla a mohla nabídnout své služby více lidem

Kateřina Bláhová nastoupila do Diakonie Rolnička v roce 2013 jako fundraiserka. Na svá bedra tím vzala starost o to, aby měla Rolnička dost peněz na svůj provoz i další růst. Po třech letech se rozhodla zkusit něco jiného a na čtyři roky se vrhla do veřejné sféry. I když si myslela, že je Rolnička její minulostí, ona si ji znovu přitáhla, a tak se dnes opět věnuje v jejích službách fundraisingu.

Kateřina Bláhová
Kateřina Bláhová: Přeju si, aby Rolnička povyrostla a mohla nabídnout své služby více lidem

Kateřino, je to sedm let, co jste poprvé začala pracovat v Diakonii. Jak se za tu dobu změnila?

Podle mě se změnila hodně, a to tím správným směrem. Před sedmi lety se v Diakonii kladl důraz na hodnoty, morálku, opravdovost a autenticitu. Naše motivace pomáhat vycházela zevnitř, nebylo to nic hraného. A dnes mám pocit, že se to ještě víc prohloubilo. Navíc už umíme představovat naši práci veřejnosti, a to mě moc těší.

 

Jaké jsou vaše plány a vize pro Rolničku v nejbližší budoucnosti?

V Rolničce máme velké plány. A to je jedna z věcí, která mě v Diakonii baví – že umíme snít a nebojíme se velkých cílů. Nyní se zaměřujeme na rozvoj Rolničky ve dvou oblastech. Jedna se týká budoucího uplatnění našich klientů na trhu práce a tu druhou vám uvedu na příkladu. Představte si, že se vám narodí dítě a vy zjistíte, že kvůli svému postižení nebude nikdy žít samostatný život. A my bychom si v Rolničce moc přáli, aby rodina, která dítě s postižením vychovává, měla ve společnosti takové podmínky, které jim umožní žít tak, jak si přejí a jak je to pro kohokoli jiného běžné a normální. To znamená, aby si mohli rodiče dojít do kina, jet na výlet bez dětí, na chvilku si odpočinout. A to vše s pocitem, že je o jejich děti dobře postaráno. Zároveň chceme dětem s hendikepem dopřát tábory a různé další aktivity, které jim umožní být ve společnosti kamarádů a žít naplněným životem, i když zatíženým nějakým hendikepem. Naším cílem je tedy vycházet takovým rodinám vstříc, ať už pobytovými službami, terénními službami přímo v rodinách, nebo s pomocí dobrovolníků.

 

Ondra, klient Rolničky, se svojí asistentkou  Kateřina Bláhová v Rolničce  Ondra, klient Rolničky, si povídá se svojí asistentkou

 

Co teď podle vás Rolničce chybí?

Myslím si, že Rolnička neustále kráčí kupředu. Některé krůčky jsou malé, některé o něco větší. Rozsah našich služeb je už ale díky tomu poměrně pestrý. Stále je však co zlepšovat a rozšiřovat. V současné době nejvíce řešíme kapacity. Děti, které navštěvují Rolničku odmalička, totiž dospívají a pro všechny u nás bohužel není dost místa. V běžném životě se lidé v dospělosti postaví na vlastní nohy, naši klienti ale potřebují péči a podporu neustále. Proto chceme navyšovat kapacitu Centra denních služeb, což je celodenní služba pro dospělé klienty s těžším mentálním postižením. Ráno k nám klienti přijedou naším mikrobusem a odpoledne je zase odvezeme domů. Pro rodiny je to velká pomoc. Druhou službou, kterou chceme rozšiřovat, jsou sociálně terapeutické dílny, kde se dospělí klienti s lehčím mentálním postižením po absolvování praktické školy učí pracovat a zjišťují, v jaké oblasti by se mohli uplatnit. V tomto směru nás ale čeká ještě hodně práce. Dost složitě totiž hledáme zaměstnavatele, kteří by chtěli a uměli využít dovednosti lidí, kteří sice mají nějaké postižení, zároveň ale chtějí a umějí pracovat. Naším snem tak je, aby se zaměstnavatelé méně báli a dávali našim šikovným klientům šanci uplatnit se na trhu práce.

 

Co se musí stát pro to, aby se tyhle vaše sny splnily?

Jako fundraiserka musím říct, že nám ke splnění našich snů chybí finance. Není to ale jen otázka peněz. Potřebujeme také podporu lidí. Chceme, aby rozuměli tomu, proč je naše práce potřebná a jak důležitá je Rolnička v našem regionu. Bylo by skvělé, kdybychom uměli vnímat, že každý člověk na světě má své hodnoty a kvality, a hledali jsme způsoby, jak se můžeme vzájemně obohacovat. Čím víc se budeme běžně potkávat, tím lépe se budeme znát. Pak bude mnohem jasnější, proč dává smysl podporovat organizace našeho typu v jejich práci a rozšiřování.
A na závěr mám pro všechny vzkaz: Nebojte se zajímat o lidi ve vašem okolí. Zajímejte se o jejich životy, často se dozvíte věci, které pro vás mohou být důležité. A nebojte se pomáhat. Jakmile do toho jednou vkročíte, zjistíte, že pomoc druhým je velkou pomocí i pro vás.

 

Podívejte se na příběh z Rolničky

 

Díky lidem, jako je Kateřina, můžeme každý den pomáhat potřebným. Přidejte se k nám.

Chci se stát pravidelným dárcem