Psalo se před sto lety: Naše pokladničky

16. října 2019

Přímou předchůdkyní Diakonie byla v první polovině 20. století „Česká Diakonie, spolek evanjelický pro ošetřování nemocných a chudých“. Ten sdružoval diakonky – ženy, které na sebe braly leckdy celoživotní závazek pečovat o potřebné. Českou Diakonii zakázal v padesátých letech totalitní režim. Česká Diakonie vydávala svůj občasník, „Zprávy”. Tentokrát vybíráme článek o tom, jak vypadal před sto lety fundraising...

Psalo se před sto lety: Naše pokladničky
16. října 2019 - Psalo se před sto lety: Naše pokladničky

Naše pokladničky

Našim přátelům, kteří, jevíce opravdový zájem o naši práci, schovávají si „Zprávy", nebude nesnadno nalézti pěkný článeček o našich pokladničkách. Bylo to číslo dubnové z r. 1911, ve kterém se oznamovalo, že do pokladniček chceme sbírati drobty a použíti jich ve prospěch práce našeho Pána. Naděje, které tenkráte jsme chovali, byly plně odměněny.

Ač těch střádanek bylo, jak se snad pamatujete, 12 kop, rozešlo se jich v krátkém čase přes 500 do všech koutů milé české vlasti, ano i do družné Moravy. Pamatujete se ještě, proč byly vyslány? Měly nám pomoci zakoupiti „Mateřský dům“, v němž by našim milým sestrám uchystán byl trvalý domov, aby nemusely se stěhovat stále z bytu do bytu. Volání naše nevyznělo na prázdno. Bylo mnoho přátel, kteří
s horlivostí podjali se úkolu, nabídnouti svým známým tyto skromné prosebníky. Víte-li pak, že se octly i v samé Paříži, kamž je s sebou vzala milá jedna přítelkyně a kdo ví, kde ještě?

Netrvalo to dlouho a začaly se nám vraceti. Přišly vždy s velkou radostí a kdyby byly mohly vyprávěti, věřím, že by byly povídaly o mnohé laskavé ruce, která je plnila, darujíc šart svůj, třeba malý, však tím upřímnějši a požehnaný od toho, který hledí k srdci a rozmnožiti může i tu malou částečku v hojný užitek.
Vracívali se nám ti naši poslíčkové z prvu často i třeba vícekráte do roka; vracívalo se jich hodně. V poslední však době ztratily snad cestu k nám. Či byly také válečným rykem a hrůzami zastrašeny? Nebo myslí, že snad pohrdáme jejich někdy malým obsahem? Či, když už máme stálý byt ve svém domě, že jich nepotřebujeme?

Ať jakákoliv příčina jejich opozdění, vzkazujeme jim, že nám vždycky budou vítány. Neboť nejen, že „Mateřský dům“ není ještě cele náš, i v něm jsou potřeby mnohé a byly veliké po celý čas války. A mají-li sestry věnovati se práci jim svěřené bez starostí a obav, jest jistě na místě, aby podepřeny byly ruce jejich v potřebách hmotných.

Obnosy z pokladniček vybrané mohou býti zaslány složním lístkem, prosíme jen o krátké označení: „z pokladničky č…“ Kdo by si přál střádanku novou, nechť se, prosím, obrátí na „Správu České Diakonie“, Král. Vinohrady, Komenského ul. 21 a my ji rády zašleme nebo dodáme.

Zprávy České Diakonie, 1918
Redakčně kráceno