Paní Marie: Sním o službě stálé péče pro svého syna Ondru

Ondra příští rok oslaví 30. narozeniny. Je to veselý a přemýšlivý mladý muž, kterého však neposlouchá jeho vlastní tělo a je plně odkázaný na péči druhých. Ondra je kvadruplegik, nemluví, ale dokáže komunikovat prostřednictvím komunikační tabulky. Navštěvuje Centrum denních služeb pro dospělé Diakonie Rolnička v Táboře, které je pro něj moc důležité. „Rolnička je naše rodina, naše všechno,“ říká k tomu jeho maminka Marie.

Příběh paní Marie a Ondry
Paní Marie: Sním o službě stálé péče pro svého syna Ondru

Ondra je s Rolničkou spjatý od svých pěti let. Nejprve chodil do školky a později do praktické školy v Soběslavi, kde má Rolnička svoji pobočku. A když dosáhl určitého věku, začala ho maminka vozit do Centra denních služeb v Táboře.

Nouzový stav Ondra trávil s maminkou

„Jakmile se objevily první zprávy o koronaviru, Ondra se rozhodl, že zůstane se mnou doma,“ vypráví paní Marie. „Tehdy jsme si mysleli, že se během tří až čtyř týdnů všechno vrátí do normálu. Když se ale začalo mluvit o pandemii, bylo jasné, že spolu doma budeme několik měsíců.“

Ondrova maminka nastoupila v lednu do důchodu, což nyní vnímá jako výhodu. Mohla se totiž starat o syna bez obav, že přijde o příjem ze zaměstnání. Po nějaké době se však do jejich domova začala vkrádat krize. „Ondrovi chyběli kamarádi i pečovatelky z Rolničky. Někdy jsme se museli opravdu hodně nutit do dobré nálady, a to třeba tím, že jsme si v určitém momentu řekli: teď se budeme chechtat,“ usmívá se maminka i Ondra.

Velkou oporou jim byl v té době evangelický farář Richard Dračka. „Každou neděli pořádal mši online. Na Ondrův pokyn jsme byli už před jejím začátkem připravení u monitoru a společně jsme ji takto absolvovali. Tím byla naše neděle rozsvícená a nic nám ji nemohlo zkazit,“ dodává maminka. Hodně pomáhal i pobyt na čerstvém vzduchu. „Ondra se někde dočetl, že na obranyschopnost je výborný vitamín D, a tak se dopoledne vždy vyhříval na sluníčku se slunečními brýlemi na očích a odpoledne jsme chodili tak na hodinku na procházku.

Ondra v Rolničce v Táboře   Ondra se svojí asistentkou   Ondra s maminkou a asistentkou

Ondrova maminka má dnes největší strach z toho, kdo se o jejího syna postará, až toho ona nebude schopná.

„Nejde jen o péči fyzickou – kdy je potřeba Ondru krmit, dát mu napít, polohovat ho – ale také psychickou. Ondra rozumí, chápe, o spoustu věcí se zajímá. A tak si říkám, kdo tohle bude dělat, až tady nebudu,“ pokračuje paní Marie. 

„Služba, kterou Ondra využívá, je na denní bázi. Naštěstí je už skoro dva roky doplněná o odlehčovací služby, což je naprosto fantastické. Je to pro mě velikánská pomoc. Ondra ráno odjede a vrací se mi po dvou třech dnech. I kdyby ale byl v Rolničce celý týden, pořád ho musí nejpozději v pátek někdo vyzvednout, služba totiž nefunguje o víkendu. A právě tahle nedořešená záležitost mi dělá starosti. Vím, že na zprostředkování služby stálé péče bohužel nejsou finance, moc bych si ale přála, aby někde poblíž byla,“ vypráví Ondrova maminka.

„A pak bych si také moc přála, aby měla Rolnička dostatek peněz na svůj provoz a na vzdělávání svých pracovníků. Rolnička, ale i jiná zařízení, totiž neustále bojují s tím, kde shánět kvalifikované pracovníky. Často sem proto nastupují lidé, kteří na péči o lidi, jako je Ondra, nejsou připravení a pak se cítí bezradní. A to je, myslím, dost odrazuje. Podle mě by tomu pomohl kvalitní systém vzdělávání, jenže ten stojí peníze, které v sociálních službách nejsou. A kde je sehnat, to netuším. Přitom když se k Ondrovi najde asistentka, která je optimistická, motivovaná a naučí se s Ondrou pracovat, můžou si toho navzájem hodně dát,“ pokračuje paní Marie.

A co si přeje samotný Ondra?

„Ondra si ze všeho nejvíc přeje, aby s mamkou zůstali zdraví a nedostali koronavirus. Pak by chtěl v létě odjet na letní tábor. No a hodila by se prý i plošina do jejich auta, aby mohli s mamkou pohodlně jezdit autem,“ odpovídá za Ondru jeho usměvavá asistentka. „A úplně nejlepší by podle něj bylo, kdyby byla jeho mamka pořád jen šťastná a spokojená.“

 

Podívejte se na celý příběh na videu

 

 

Informace o centrech denních služeb

Centra denních služeb jsou učena dospělým lidem od 18 do 64 let s mentálním a kombinovaným postižením. Fungují od pondělí do pátku a klienti se v nich věnují různým zájmovým a volnočasovým aktivitám – vaří, trénují paměť, tvoří věci z keramiky, ale také třeba odpočívají nebo chodí na procházky - vždy podle svých možností. Díky těmto činnostem si rovněž osvojují různé sociální dovednosti a pracovní návyky. 

Chci se o této službě dozvědět víc.

 

Lidem, jako je Ondra, pomáháme každý den. Přidejte se k nám.

Chci se stát pravidelným dárcem