Pan Nekrachlo a Všemserozdal musí v sociálním podniku spolupracovat

21. prosince 2020

Roman Hajšman řídí obecně prospěšnou společnost s názvem Možnosti tu jsou, která dnes dává práci dohromady 220 lidem s různými hendikepy. Portfolio podniku spadajícího pod Diakonii Západ je široké: kavárna a restaurace, výrobna zdravých svačin, síť secondhandů a nejnověji též v Rakové u Rokycan malá ekologická farma, kde se pěstuje zelenina.

Pan Nekrachlo a Všemserozdal musí v sociálním podniku spolupracovat
21. prosince 2020 - Pan Nekrachlo a Všemserozdal musí v sociálním podniku spolupracovat

Jak se vám, Romane, farmaří?

Po dvou letech, co naši zahradu budujeme, můžu říct, že kdybych byl býval věděl, co všechno zemědělství obnáší, nebyl bych se býval do téhle činnosti pustil. Spoustu věcí se lze naučit nebo mechanicky napodobit. Práci na poli nebo v zahradě ale musíte mít nějak víc pod kůží, rozumět si s přírodou. A to nám jako vesměs městským lidem chybí. Také hospodaříme na pronajatém pozemku a nemáme jistotu, jestli se nájemce po několika letech nerozhodne pro někoho jiného. Taky potřebujeme zázemí. Koupili jsme vybydlený statek a chce to kolem deseti milionů, abychom ho dostali do kondice. Taky těžko dosáhneme na dotace. Podobných “taky” bych mohl vyjmenovat ještě víc. Na druhou stranu pro lidi, kteří v naší Ekozahradě Raková pracují, lidi s různými znevýhodněními, vytváříme super prostředí.

Jak se nápad ekozahrady zrodil?

Naše podniky Zdravá svačina i Café Restaurant Kačaba zpracují zeleniny za půl milionu korun ročně. Řekli jsme si, že si to zkusíme vypěstovat sami – a nabídneme lidem se znevýhodněním další zajímavou možnost pracovního uplatnění a rozvoje.

Jací lidé to jsou?

Já říkám, že neumíme lidi na vozíčku. Bohužel. V našich provozovnách jsou všude nějaké schody, překážky. Jinak máme jediná dvě kritéria: invalidní důchod, protože takovým lidem se věnujeme, a motivaci k práci. Nic dalšího nás nezajímá. Pracují u nás lidé s psychiatrickým znevýhodněním, po onkologických nemocech, zádaři, srdcaři, cukrovkáři. V ekozahradě máme nově autistu. Často na našich zaměstnancích není jejich znevýhodnění na první pohled poznat.

Zemědělství se pořád ještě učíte, ale vaše ostatní podniky fungují velmi úspěšně. Považujete se za podnikatele?

Povahou nejsem byznysmen. Dovedu pochopit ekonomická čísla a pracovat s nimi tak, aby rozumně vyšla – a tím to u mě končí. Spíš k sobě nějakého člověka s byznysovým myšlením potřebuju. Pro názornost to vždycky uvádím tak, že sociální podnik dělají dva lidi: Nekrachlo a Všemserozdal. Nekrachlo je byznysmen, Všemserozdal ten se sociálním cítěním. Tihle dva se musí domluvit a jejich domluva je pro firmu strašně důležitá. Jinak z ní bude po čase buď čistý byznys, nebo zavře. Ani jeden pohled nesmí převážit, oba musí být neustále zastoupení a napětí mezi nimi je vlastně základ každého sociálního podniku.

Z obou stran to chce asi velkou dávku pokory, ne?

Proto si myslím, že se naše práce neobejde bez nějakého duchovního rozměru. Schopnosti otevřít se tomu druhému, přiznat si, že umím jenom jednu věc a na tu druhou potřebuju někoho, kdo je i dost jiný než já. To nezvládne člověk, který nic nad sebou nevnímá a má pocit, že s prominutím sežral všechen rozum. Když někoho přijímám na vedoucí místo, duchovní rozměr je pro mě důležité téma. Je mi přitom jedno, po jaké cestě ten člověk jde, jestli je křesťan nebo buddhista. Na tom, aby byl nějakému duchovnímu rozměru otevřený, mi ale záleží dost. Sociální podnikání neroste z potřeb, ale z hodnot.

 

Ekozahrada Raková    Roman Hajšman    Možnosti tu jsou, o.p.s

 

Jak jste se vlastně k sociálnímu podnikání dostal?

To je dlouhá historie. Jsem průmyslovák – montování potrubí, turbín a podobně. Moc mě to ale nebavilo. Po vojně jsem se více méně náhodou dal na pekařinu, což je docela paradox, protože já dodneška neumím vařit. V Plzni jsme jako první dělali pečivo z celozrnné mouky, ohromný kšeft to byl. Hrozně mě to bavilo, pracoval jsem i čtrnáct hodin denně, ale rozjela se mi taková alergie na mouku, že jsem musel skončit. Chtěl jsem pracovat s dětmi, ale nepustili mě k tomu, že na to nemám školy. Zakotvil jsem ve Škodovce a pomocí ultrazvuku hledal v turbínách a reaktorech vady. To už jsem se potkal s manželkou Kájinou. Měla z prvního manželství těžce postiženého chlapečka Davida. Ležel, rozlišoval světlo, tmu. Krmili jsme ho, cvičili. A štvalo nás, že v Plzni není žádný stacionář – denní ani týdenní. Přes různé známosti jsme tak sehnali kontakty na rodiče s podobně postiženými dětmi a založili občanské sdružení. Z toho se postupně různými oklikami vyvinul denní stacionář Človíček a plzeňská Diakonie.

Které jste se stal ředitelem.

On se totiž na to místo nikdo nehlásil. Manželka Kája mi říkala, ať do toho jdu, ale mně to přišlo jako nesmysl. Pořád jsem ještě pracoval ve Škodovce, v hutích, mezi odlitky. Nakonec jsem se odhodlal. 3. 1. 2004 jsem nastoupil – a tu noc náš Davídek zemřel. Bylo mu osm.

Z toho až mrazí.

Je to zvláštní, ale nás takové události provázejí. Náš podnik Zdravá svačina rozjížděl Jirka Krzanowský. Mladý chlap, nesmírně schopný. Zemřel doma na gauči s malou dcerkou v náručí. Mohla za to mikrotrhlina na aortě. Jeho fotka dodnes visí ve výrobně, kterou zakládal. Pro zaměstnance hodně znamená. Já mám zase fotku Davida u sebe v kanceláři. Když se něco nedaří, tak na něj koukám a říkám mu: „Davide, makej, potřebuju tvoji pomoc.”

Ptal se Adam Šůra

Možnosti tu jsou, o.p.s.

sídlí v Plzni. Společnost tvoří:

  • Café Restaurant Kačaba (od roku 2005). V centru Plzně nabízí snídaně, denní menu, obědy, večeře, minutky, moučníky, posezení u kávy a čaje. Mimo to pořádá kulturní večery – promítání filmů, koncerty, vernisáže.
  • Síť obchodů se značkovým oblečením z druhé ruky Secondhelp. V Plzeňském kraji jich je devět + jedna pojízdná prodejna. 80% zaměstnanců tvoří lidé se zdravotním znevýhodněním.
  • Zdravá Svačina. Podnik nabízí školám a jejich žákům cenově dostupné a kaloricky vyvážené svačiny a vedení školních bufetů. Zabývá se též cateringy pro malé a střední podniky.
  • Ekozahrada Raková. Pěstuje širokou škálu chemicky neošetřené zeleniny a je ve dvouletém přechodném období pro udělení certifikace BIO.