Krabice online pomáhá dětem z pěstounských rodin

7. prosince 2020

Dohromady s šedesáti dětmi jsou v kontaktu pracovníci Diakonie Most, kteří mají na starosti službu doprovázení pěstounských rodin. Do těch docházejí nejen za dospělými, ale i za malými, aby jim pomáhali zvládat jejich životní trable. K tomu je potřeba vzájemná důvěra. Proto v Mostě zřídili pro děti Modroklubík.

Krabice online pomáhá dětem z pěstounských rodin
7. prosince 2020 - Krabice online pomáhá dětem z pěstounských rodin

Pěstouny vyhledávají úřady přednostně mezi příbuznými dítěte, což je asi správně. Když rodiče starost o rodinu závažným způsobem nezvládají, jejich děti často přejdou k babičkám, tetám či dalším příbuzným. Z nejhoršího jsou venku, ale nelze si to představovat tak, že se ocitnou v standardně zabezpečené rodině, to bývá spíš výjimka. „Hodně pěstounů, se kterými jsme v Mostě v kontaktu, má problémy s finanční gramotností, jsou v exekucích,“ říká Barbora Turfandovová z Diakonie Most. „Nevedou děti v jejich volném čase – kroužky, letní tábory, to jim nic neříká.“

S obojím se pracovníci z Diakonie snaží pěstounským rodinám pomoci. Dále nejčastěji řeší doučování dětí, které pak zajišťuje dobrovolnické centrum mostecké Diakonie. Hodně pozornosti také vyžadují takzvané asistované kontakty s biologickými rodiči – to když mají třeba problémy s alkoholem, nebo se jejich představy o setkání s potomky výrazně liší od představ pěstounů. Pracovníci Diakonie jsou pak přítomni v roli mediátorů.

K tomu všemu je potřeba obrovské kvantum důvěry, i ze strany dětí. Získat ji není pro pracovníky Diakonie snadné. Když navštěvují domácnosti, hledí na ně velcí i malí trochu jako na kontrolory. V rozhovorech pracovníkům Diakonie říkají děti to, o čem se domnívají, že chtějí slyšet. „Zjistili jsme, že abychom s nimi navázali skutečný vztah, potřebujeme společně strávený čas mimo jejich domov,“ říká Barbora Turfandovová z Mostecké Diakonie. Proto se zrodil Modroklubík.

Další silným impulsem byl volný čas dětí, které ho často marní u mobilu nebo počítače, a když vyrazí ven, mají sklon pohybovat se nebezpečně blízko k prostředí, kde vévodí alkohol, drogy či krádeže. „Modroklubík zamýšlíme i jako osvětu – naučit děti, jak trávit volný čas,“ dodává Barbora Turfandovová.

Děti z Modroklubíku

Jako přátelé

Idea Modroklubíku vznikla letos v lednu a jarní protipandemická karanténa, která téměř zastavila život v celé zemi, paradoxně urychlila její realizaci. Pracovníci mostecké Diakonie méně vyráželi za rodinami a měli více času na promýšlení a zařizování. Rozhodli se, že klub bude sloužit dětem a mladým lidem od dvou do osmnácti let. Z toho MINIklubík se zaměří na děti ve věku mateřské školky, které však z rozličných důvodů školku nenavštěvují. Cílem je, aby trénovaly schopnost odpoutat se od domácího prostředí a byly pak lépe připraveny zvládat školu. MAXIklubík poslouží věkové skupině 6 – 18 let, pro setkání s vrstevníky i odbornými pracovníky Diakonie. Důraz se přitom klade na budování vzájemné důvěry prostřednictvím společných zážitků.

Že to funguje si Barbora Turfandovová i její kolegové vyzkoušeli letos v létě, kdy pro zájemce o program Modroklubíku uspořádali letní příměstský tábor. Zúčastnilo se ho dvacet dětí ve věku od 6 do 11 let. Přípravy byly náročné, stejně tak první den, kdy si na sebe všichni museli zvykat. Akce ale byla dobře personálně zabezpečená – na jednoho dospělého připadly čtyři děti. „A byly úplně nadšené. Hltaly vše, co jsme jim nabídli a byly velmi ukázněné,“ říká Barbora Turfandovová.

Táborníci navštívili jezdecký klub, IQ Landii v Liberci, Jump arenu Most, kde si všichni vyzkoušeli adrenalinové skoky na trampolínách, pohádkový les či bobovou dráhu v Krušných horách. Ta představovala největší výzvu, protože řada dětí se rychlé jízdy z prudkého kopce bála. Strach ale všechny nakonec překonaly. Velkou chválu si také zaslouží provozovatelé všech atrakcí, které příměstský tábor navštívil. Chápali složitou situaci dětí, byli vstřícní a nabízeli slevy.

Naplnil se cíl, aby mezi dětmi a pracovníky Diakonie vznikla větší důvěra? „Jeden příměstský tábor nestačí, ale pravidelnost podobných akcí to určitě zaručí,“ říká Barbora Turfandovová. „Děti se začínají více svěřovat s tím, jak to doma skutečně chodí a jaké mají trable. Když k nim přijdu do rodiny, už se na mě nekoukají vyděšeně, ale rovnou si začínáme povídat jako přátelé.“

Text: Adam Šura