Z kontejneru do nového Betléma

10. listopadu 2020

Ke svým třicetinám si Diakonie Betlém nadělila velký dárek, a to právě v místě, kde před třiceti lety začínala. Historie jejích počátků ale sahá hlouběji do minulosti a je neodlučně spjatá s místním evangelickým sborem.

Z kontejneru do nového Betléma
10. listopadu 2020 - Z kontejneru do nového Betléma

Vedení každého podniku si zakládá na tom, aby sídlilo v dostatečně naleštěných a reprezentativních prostorách. Výjimku – možná jedinou na světě – představovala Diakonie Betlém. Vznikla v Kloboukách u Brna, odkud donedávna úřadoval také její ředitel. A zatímco v okolních obcích časem rostly pobočky kloboucké Diakonie, vzdušné, moderní, špičkově vybavené, které poskytovaly lidem s postižením nejvyšší dostupný komfort, ředitel Petr Hejl tomu všemu velel z kontejneru, jaký obyčejně slouží za zázemí dělníkům na stavbách. V dalších kontejnerech pracovala účtárna i úsek fundraisingu.

Časy se mění. Před dvěma lety se pan ředitel spolu s dalšími ze svého původního kontejnerového sídliště stěhoval. „Bohužel nikoho nenapadlo zaznamenat, v jakých podmínkách jsme po léta pracovali,“ říká Jana Lexová, členka správní rady a vedoucí klobouckého fundraisingu. „Mohli jsme to pro budoucí generace zvěčnit třeba na video,“ dodává s úsměvem. Stavební buňky dnes stojí ve stínu nového Domova Betlém s dvěma samostatnými domácnostmi pro šest obyvatel a dvěma minigarsonkami pro odlehčovací službu. Kloboucká Diakonie ho otevřela letos, v třicátém roce své existence. Jubileum oslavila v evangelickém kostele hned naproti. Hráli a zpívali hudebníci Hradišťanu pod vedením Jiřího Pavlici.

Komu to vlastně patří?

Kloboucká Diakonie působí v širokém okolí. Její kořeny jsou ale neodmyslitelně spjaté s Klobouky u Brna a sahají hluboko do minulosti, až do doby před druhou světovou válkou. Tehdy si v Kloboukách postavili letní sídlo zámožní manželé Odstrčilovi. Smysl pro dobročinnost jim nebyl cizí. V obci se vypráví legendy o tom, jak v časech velké hospodářské krize pan Ludvík Odstrčil vymýšlel kolem svého domu různé stavební úpravy jen proto, aby dal místním nezaměstnaným řemeslníkům práci a výdělek. Spolu s manželkou založil dobročinnou nadaci, do které vložil jak své letní sídlo, tak okolní pozemky.

Prehistorie kloboucké Diakonie pak pokračovala o mnoho let později. Nadace zanikla a bývalá vila manželů Odstrčilových sloužila jako školka, dětský domov a nakonec jako skladiště. To už se psala osmdesátá léta minulého století. Obec Klobouky se chystala vilu prodat jednomu velkému státnímu podniku. Jenomže co se nestalo. Pohled do vlastnických listin ukázal, že s domem i přilehlými pozemky nakládá obec neoprávněně. Nic z toho jí nepatří – právoplatným vlastníkem je místní evangelický sbor, jak vyplývalo z dokumentů. Úřady, byť velmi nerady, podle toho musely jednat a členové evangelického sboru se po zvažování různých variant rozhodli nově nabytý majetek využít pro pobytovou sociální službu.

Až do roku 2006 fungovala komunitně: lidem s handicapem pomáhali převážně mladí svobodní lidé, kteří v klobouckém Betlémě i bydleli. Tento model však znemožnil nový zákon o sociálních službách. Od té doby funguje kloboucká Diakonie jako standardní sociální služba.

DSCN0071      IMG_4518      IMG_4480

Zábava je tu pořád

Budova nového Betléma vyrostla a letos otevřela hlavně proto, že bývalá vila manželů Odstrčilových přestala vyhovovat zvyšujícím se nárokům. Chodby tu byly úzké, takže jimi proti sobě nemohli projet dva lidé s vozíky. Výtah do druhého patra stojí mimo budovu, což je také vážný limit. Zařízení po desítkách let používání už potřebuje vyměnit. Nic z toho v novém není problém. V budově jsou nejen dostatečně prostorné chodby a výtah, ale klienti neschopní vlastního pohybu se mohou kamkoliv dostat pomocí stropního zvedacího systému. Ve stropech všech místností v křídle s ložnicemi a hygienickým zázemím jsou zabudované kolejnice a v těch se pohybuje nosné zařízení, kterým lze člověka pohodlně transportovat z jeho postele až do vany v koupelně.

Klienti, kteří žili ve staré vile desítky let, si samozřejmě musí na nové zvykat. „Vyrazím do jídelny a skončím u sebe v pokoji,“ směje se paní Magda. „Orientovat se v tom novém baráku, to je hrůza. Ale ve vile už to bylo opotřebované. A celkově se mi tady moc líbí.“ Ve svém pokoji má postel, knihovničku a na stole starý psací stroj, na kterém píše dopisy přátelům. S počítačem si prý nikdy neporozuměla. „Jinak zábava je tu pořád,“ líčí paní Magda svůj obvyklý program. „V pondělí mám dopoledne tři čtvrtě hodiny masáž, v úterý mám ergoterapii, kdy vyrábíme různé drobnosti, ve středu mám další masáž, ve čtvrtek zase ergošku, v pátek zase masáž.“

Výsledky práce klientů si člověk může prohlédnout v krámku, který se nachází v jednom ze sklepů vyhloubených do stráně místního parku. Nevyrábí se samozřejmě jenom v Kloboukách, ale i na dalších místech, kde Diakonie Betlém působí. Nedávno se všichni pracovníci chráněných dílen a ergoterapií vydali na výlet pro inspiraci do soběslavské Diakonie Rolnička. Přivezli si spoustu dobrých myšlenek a inspirací nejen pro výrobky, ale také v přístupu ke klientům a systému práce v dílnách.

A co bude se starou vilou, kde Diakonie Betlém začínala? Po nutných úpravách tu mají vzniknout další lůžka pro odlehčovací službu. Sloužit by měla rodinám, které pečují o blízké se zdravotním postižením či o seniory, aby si mohly od náročné péče jednou za čas odpočinout. Službu by měli využívat místní. „Předpokládám, že bude sloužit hlavně seniorům,“ říká Jana Lexová.

Text: Adam Šura