V Pomněnce se postaráme o třicet klientů s Alzheimerovou nemocí

2. června 2022

V Novém Městě na Moravě začala stavba domova se zvláštním režimem. Za tímto pro mnohé možná zvláštním slovním spojením se skrývá domov pro lidi s demencí, který v Novém Městě na Moravě zoufale chybí. O tom, jaký domov bude, jsme si povídali s koordinátorem projektu Petrem Hladíkem a Michaelou Grmelovou, ředitelkou střediska Diakonie v Myslibořicích, které je hlavním investorem Pomněnky.

V Pomněnce se postaráme o 30 klientů s demencí
2. června 2022 - V Pomněnce se postaráme o třicet klientů s Alzheimerovou nemocí

Proč jste se rozhodli vybudovat domov pro lidi s demencí? A proč zrovna v Novém Městě na Moravě?

Michaela Grmelová: Než jsme se pustili do příprav, důkladně jsme si zmapovali situaci v oblasti sociálních služeb ve městě. Zjišťovali jsme, jestli je zde nějaká nepokrytá služba. A ukázala se velká potřeba postarat se o lidi s demencí. Výrazně tomu také napomohlo, že nám vyšel vstříc zdejší evangelický sbor, který se zavázal ke spolupráci na přípravě projektu. A pak také pochopitelně přístup města Nového Města na Moravě, které o pobytovou službu pro lidi s Alzheimerovou nemocí mělo velký zájem a také stavbu Pomněnky významně finančně podpořilo.

Kde se vzal nápad pojmenovat domov „Pomněnka“?

Petr Hladík: Na místě, na kterém se staví Domov Pomněnka, bývala v minulosti mokřadní louka, která navazovala na zahrady dnes již zbouraných domů. Vzhledem k tomu, že loukou protékal potok, bývala zjara plná modrých květů pomněnek. To byl jeden důvod. Ten druhý odkazuje k poslání domova. V květomluvě totiž darování pomněnky znamená, aby na sebe lidé nezapomněli.

Kolika klientům poskytne Pomněnka domov? Je podmínkou, aby klienti byli z Nového Města na Moravě?

Michaela Grmelová: V Pomněnce se postaráme o třicet klientů. Idea je taková, že by měla sloužit především lidem z Novoměstska, aby mohli žít v dosahu svých blízkých, pravidelně se navštěvovat a být spolu co nejdéle. Určitě ale budeme bedlivě hlídat, aby byla kapacita Pomněnky dostatečně naplněna, a my tak mohli efektivně hospodařit. Pokud nebude poptávka přímo z Novoměstska, rádi přijmeme i lidi z jiných míst.

V čem bude Pomněnka jiná než ostatní domovy pro lidi s demencí?

Michaela Grmelová: Pomněnka bude moderní stavbou s uzavřeným dvorem pro bezpečí klientů, která odpovídá standardům současné doby. Bude mít zelenou střechu se schopností zadržovat vodu, teplo bude čerpat ze země. Teplota v domě bude regulována tak, aby vyhovovala všem klientů. Pomněnka bude využívat také zbytkové teplo. Současně je umístěna v krásném prostředí, které navazuje na městskou odpočinkovou zónu, takže umožní klientů a jejich rodinným příslušníkům procházky bezbariérovým prostředím. Co se týče přístupu ke klientům, chceme využít zkušeností z našeho mateřského domova v Myslibořicích, kde o klienty s demencí pečujeme již třicet let.

U mikrofonu je Petr Hladík, žena mezi muži je Michaela Grmelová  Ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka   

Jak se začal rodit projekt domova se zvláštním režimem?

Petr Hladík: V roce 2015 jsem se na konventu Horáckého seniorátu potkal s Michaelou Grmelovou, ředitelkou střediska Myslibořice. Michaela nabízela prostor ke spolupráci s některým farním sborem, já nabízel nemovitost sboru pro sociální službu. Ve vhodný okamžik se tedy potkala „nabídka“ s „poptávkou“. Následovalo několik let, v jejichž průběhu jsme společně hledali možnost, jak své záměry spojit v jeden projekt.

Michaela Grmelová: Výběr architekta má podobné pozadí. Spolu s kolegyní Ivanou Vrzáčkovou, vedoucí služby v Myslibořicích, jsme navštívily nově otevřené chráněné bydlení, které provozuje Diakonie Betlém v Kloboucích u Brna). Novostavba se nám velmi líbila nejen z hlediska estetického, ale také praktického. Oslovily jsme proto kancelář O dům dál architekti, s.r.o., která chráněné bydlení navrhovala.

Jak se shánějí peníze na tak velký projekt?

Michaela Grmelová: Těžce. Je nutné se obrnit optimismem, vytrvalostí a troškou drzosti. Musíte mít také kolem sebe lidi, kteří jsou schopni dohlédnout na konec spolu s vámi.

Petr Hladík: Ve veřejné sbírce chceme sehnat 6 milionů na vybavení Pomněnky. To je výzva, která budí respekt. Snažíme se proto v Novém Městě na Moravě budovat Diakonii jméno, informovat o důležitosti této služby a zároveň vysvětlovat, co péče o lidi s demencí obnáší. Je před námi ještě hodně práce. Připravili jsme proto Festival pro Pomněnku, který by měl informovat i bavit. Budu rád, když se na nějaké naší akce potkáme. Informace pravidelně aktualizujeme na webových stránkách www.domovpomnenka.cz

V čem je jiná péče o lidi s demencí?

Michaela Grmelová: Člověk s demencí potřebuje hlavně pocit bezpečí. Tento pocit mu přináší nejenom prostor, kde pobývá, ale zejména přítomnost pečující osoby. Pečovat o člověka s demencí znamená být laskavý, empatický a psychicky odolný. Demence mění osobnost člověka. Postupně se zhoršuje orientace v prostoru, čase, nemocný člověk často nepoznává ani své blízké. Člověk s demencí si nepamatuje, co bylo k obědu, ale velmi dobře si třeba pamatuje na svoje mládí, kdy měl malé děti. Při péči proto např. velmi pomáhá tzv. biografie neboli životní příběh, sepsaný blízkými.

Co potřebuje člověk s demencí k důstojnému životu?

Michaela Grmelová: Respekt, podporu a empatii. Demence má několik stádií. Člověk v počátečním stádiu potřebuje, aby pečující respektoval jeho osobnost, názory a potřeby. V této chvíli potřebuje jen malou dopomoc, často jen slovní, připomenutí, zopakování informace. Potřeba podpory a konkrétní pomoci se časem zvyšuje, stále je ale možné najít mnoho činností, které nemocný člověk zvládne alespoň částečně sám. Umýt si obličej, učesat se, vybrat si oblečení, které se mu líbí, namazat si sám chleba u snídaně atd. To všechno jsou „drobnosti“, které člověku pomohou uchovat pocit důstojnosti.

Vybavíte si konkrétní příběh rodiny, kterým by Pomněnka mohla pomoci?

Petr Hladík: Pamatuji si příběh paní Marie, která se musela z Nového Města na Moravě odstěhovat do sedmdesát kilometrů vzdálené Třebíče. A Marie vyprávěla tento příběh: „Narodila jsem se v Mostištích, ale téměř celý život jsme s manželem bydleli v Novém Městě na Moravě. Postavili jsme si domek, měli pěknou zahrádku i domácí zvířata. Jen děti jsme neměli, a proto jsem po smrti manžela přepsala náš domek na synovce. A pak se něco stalo. Začala jsem velmi zapomínat. Vím často, co chci říct, ale nejde to. Proto bych ráda našla útočiště v Pomněnce a zůstala ve městě, kde mám známé a kde jsem doma.“Paní Marie bohužel nedlouho poté, co jsme spolu mluvili, zemřela v Alzheimer centru v Třebíči.

Jací jsou klienti se zvláštním domova se zvláštním režimem?

Michaela Grmelová:  Pomněnka je určena lidem starším padesáti let, kteří onemocněli Alzheimerovou nemocí nebo jiným typem demence. Demence má několik stádií, podle toho se liší potřebná míra podpory a pomoci. Na počátku nemoci se může jednat často jen o slovní podporu, připomenutí, v posledním stádiu bohužel o kompletní péči o člověka často již připoutaného na lůžko. Součástí je samozřejmě také péče zdravotního personálu. Rodinné zázemí klientů s demencí je obdobné jako u „běžných seniorů“. Setkáváme se s rodinami, které s námi při péči spolupracují, svého blízkého pravidelně navštěvují, pomáhají nám např. i doprovodem k lékaři apod. Smutná jsou setkání s rodinami (nejčastěji dětmi) našich klientů, které se nemohou smířit s onemocněním svého rodiče nebo s tím, že o něho nemohou z nejrůznějších důvodů sami pečovat. Svůj čas v domově v Myslibořicích klienti tráví různě.  Snažíme se je podporovat v přirozených činnostech, které vykonávali celý život. Pěstujeme společně květiny nebo zeleninu na vyvýšených záhonech, pečeme, čteme noviny. Pracujeme se vzpomínkami, využíváme metody smyslové aktivizace nebo bazální stimulace.

Co byste přáli novému domovu Pomněnka?

Petr Hladík: Aby byla příjemným místem pro setkávání rodin se svými blízkými.

Michaela Grmelová: Já přeji Pomněnce, ať je místem, kde se lidé s demencí budou cítit dobře.

Více informací o Pomněnce se dočtete na stránce www.domovpomnenka.cz