Oáza v centru města Vrchlabí

22. června 2021

Komunitní zahrada ve Vrchlabí propojuje místní světy. Právem proto byla zařazena mezi finalisty inovací v Diakonii za období 2020/21.

Oáza v centru města
22. června 2021 - Oáza v centru města Vrchlabí

Vrcholky Krkonoš stále ještě září posledním letošním sněhem. Dole ve Vrchlabí už ale všechno kvete. Jak by taky ne, když je květen. Přísná opatření proti pandemii se pomalu rozvolňují. Někteří klienti Diakonie ze služby sociální rehabilitace SPIRÁLA tak poprvé mohli vyrazit na svou komunitní zahradu. Práci si zpestřili neobvyklým pravidlem. Všechno dělali opačnou rukou, než jakou jsou zvyklí používat. Leváci pravou, praváci levou, aby si výrazněji uvědomovali jak vlastní tělo, tak činnost, kterou vykonávají.

Do karet jim hrálo počasí – blankytné nebe, skoro letní vedro. Stromy i keře obrostly mladými lístečky a zahrada se obsypala květy všech barev. Zelená, růžová, modrá, odstíny žluté. Květy paní Jana a tři další mladí muži nejprve sbírali do proutěných košíků. Pak ve stíněném altánu roztáhli velké balicí papíry a na ně nasbíranými květy malovali. Funguje to, ujišťovala je Petra Glosová, jejich vedoucí. Den předem zkoušela netradiční výtvarnou metodu doma se svými dětmi – a s úspěchem. Některé tužší květy bylo pouze třeba lehce naklepat, aby pustily barvu. Černou pak poskytly zbytky ohořelého dřeva z místního ohniště.

Když dokončili výtvarné práce, nabrali čtyři návštěvníci zahrady vodu do konví a pořádně zalili vyvýšené záhony i bylinkovou zahrádku. Na závěr se usadili ke společnému povídání o prožitém dopoledni.

Vznikly dva abstraktní obrazy, na kterých veselé barvy doplňují černé nápisy zuhelnatělým dřevem. „Jaro krásné,“ sděluje například jeden z nich. Hlavním tématem povídání ale samozřejmě byl zážitek z toho, jaké je to pracovat jinou rukou, než které člověk dává přednost. Měla paní Jana jako levačka čas myslet i na něco jiného než na práci, když směla používat jen pravou? „Sváděla mě pořád ta levá. Furt mi cukala,“ říká Jana. „V pravé jsem moc neměla cit. Ale dalo by se to, začas,“ komentuje svůj dnešní nevšední zážitek. „Kdyby mi usekli ruku, tak bych musela,“ dodává s nadsázkou sobě vlastní, kterou často baví ostatní. Jeden z jejích spolupracovníků propukne v hurónský smích.

Výtvarná činnost na zahradě  Komunitní terapeutická zahrada ve Vrchlabí  Klient SPIRÁLY na zahradě

Náš prostor

Že práce i relaxace na zahradě klientům všestranně prospívá, věděli ve vrchlabské Diakonii už dlouho. V rámci sociální rehabilitace, která má klienty s různými handicapy připravit podle jejich možností na co nejsamostatnější život, navštěvovali více zahrad. Uvědomovali si ale, že by potřebovali vlastní prostor.

Ten nabídli vrchlabští evangelíci. Na farním pozemku už stálo dětské hřiště vybudované rodinným sdružením Tamar. Teď ho vhodně doplňuje devět vyvýšených záhonů (tři si mohou pronajmout lidé z Vrchlabí), trvalkový záhon, jezírko. Vzniklo místo, kde se potkávají děti i dospělí, lidé s handicapy i bez handicapů. Navíc uprostřed města. Pořádají se tu i kulturní akce. Zelená oáza přístupná všem. Klienti Diakonie ji mají moc rádi. Na jejím vzniku se ostatně podíleli hned od začátku, při samotném plánování. Před rokem se sešli s architektkou zahrady a společně diskutovali o tom, co by na zahradě chtěli mít. Při následném budování celého prostoru se také dost nadřeli. „Díky tomu je víc jejich,“ říká Ivana Hadincová, vedoucí služby sociální rehabilitace.  

Klienti Diakonie se při zahradničení učí, jak pracovat a spolupracovat. Někdy jsou rozdělení do dvojic s tím, že jeden ze dvojice je vedoucí. Učí se tak nést za práci druhých zodpovědnost. „Zaměřujeme se například i na to, aby naši klienti věděli, že je potřeba pracovat celý stanovený čas a při práci si dělat přestávky,“ říká Ivana Hadincová. Cílová skupina klientů je přitom poměrně široká. Sociální rehabilitace se účastní lidé s mentálním, tělesným či kombinovaným postižením, ale i lidé s chronickými onemocněními, třeba po infarktu. Různorodost se ukazuje jako výhoda. Ti, jejichž postižení jsou lehčí, se stávají učiteli ostatních a celá skupina tak lépe spolupracuje.

Zklidňující síla

Zahrada má však i terapeutický rozměr. Každý, kdo někdy byl ve stresu a vyrazil na procházku do přírody, ví, že příroda má velký ozdravný, uklidňující účinek. „My využíváme tohoto efektu i při práci s našimi klienty,“ říká ředitel vrchlabské Diakonie Tomáš Hawel s tím, že nejde jenom o nácvik pracovních návyků, ale také o to, aby si klienti uvědomovali sami sebe, svoje potřeby, motivaci i svou sebehodnotu. „Proto tu také klienti třeba kreslí, nebo si jenom užívají ten příjemný prostor a potom si o tom s našimi pracovníky společně povídají,“ dodává.

Přestože celý prostor vedle vrchlabské evangelické fary vypadá velmi pěkně, hotovo zdaleka není. Má tu vzniknout vrbový altánek, květinová louka i domečky pro hmyz. Budova současného altánu, už trochu omšelá, dostane novou fasádu a uvnitř se promění její dispozice. Vznikne zázemí pro nářadí i malé pódium pro kulturní akce. Celkem sedmnáct klientů Diakonie i jejich vrchlabští sousedé tak získají ještě hezčí místo k potkávání.

 

Diakonické Středisko Světlo ve Vrchlabí

Vzniklo v roce 1992. Dnes působí v Libereckém a Královehradeckém kraji a úzce spolupracuje se speciální školou Diakonie sídlící též ve Vrchlabí. Komunitní zahrada spadá pod diakonickou sociální službu nazvanou SPIRÁLA. Jejím cílem je připravit lidi se zdravotním znevýhodněním do běžného života. Příprava probíhá v oblasti práce a pracovních návyků (cílem je, aby klienti mohli získat své zaměstnání), bydlení (jak si uvařit, uklidit), samostatného života (jednání s úřady atp.). Součástí služby je cvičný byt a vedle zahrady i dílna, kde klienti šijí, vyrábějí keramiku či svíčky. Diakonie ve Vrchlabí nabízí také službu rané péče, sociálně aktivizační službu pro rodiny s dětmi ve Vrchlabí, sociálně aktivizační sužbu pro rodiny s dětmi v Jilemnici a osobní asistenci. 

Více informací o službách vrchlabského střediska Světlo najde tady.