Nikdy mě práce nebavila tak jako teď

5. dubna 2018

Účetnictví už ji nenaplňovalo. “Budu dělat cokoliv, jen ne práci s čísly!” řekla si jednoho dne. Z Diakonie přišla nabídka převzít dobrovolnické centrum. Zprvu si nevěřila. Dnes se diví, proč se dobrovolníkům nevěnovala už dávno. Čtěte rozhovor s kolegyní Květuší Hradeckou z Diakonie Most.

Nikdy mě práce nebavila tak jako teď
5. dubna 2018 - Nikdy mě práce nebavila tak jako teď

Kde všude vaši dobrovolníci pomáhají?

V současnosti je vysíláme do 14 přijímajících organizací. Pracují s miminky z kojeneckého ústavu, předškolními dětmi, doučují, věnují se mládeži v nízkoprahovém klubu, handicapovaným, pečují o umírající v hospici. Dobrovolníků máme přes 85.

Jak často se s nimi vídáte?

S každým nejméně dvakrát třikrát do roka při supervizích. Zvláště se samozřejmě zajímám o nováčky - jak pracují, jak je to baví, jestli je s nimi spokojenost. Některé pak potkávám málo, jiné častěji. Potřebují více péče, nebo jsou hodně komunikativní, rádi sdílejí své zážitky. Mnozí se mi “vryli do srdce” - díky dobrovolnickému centru jsem si rozšířila okruh přátel.

Naučit se koordinovat tolik lidí ovšem asi nebylo snadné.

Začínala jsem jako stážistka, protože jsem si nevěřila. Velmi rychle mě to ale chytlo. Bez nadsázky jsem po své padesátce zažila životní převrat. Nikdy mě práce nebavila tak jako teď.

Dostavila se přesto nějaká krize?

Ne. Na dobrovolnících je skvělé, že to jsou vesměs optimisté. Ať už se jedná o studenty, lidi středního věku, seniory či lidi s handicapem (máme i nevidomou dobrovolnici), všichni mají pozitivní myšlení, chtějí věci měnit k lepšímu. A tím mě nabíjejí. Odcházím z práce, které je fakticky někdy nad hlavu, ale nemám pocit, že jsem pracovala.  

Existuje typický dobrovolník?

Ti lidé jsou velmi různí, ale jedno mají společné - umí hospodařit s časem. Dnes už leckdo rád pomůže penězi, pošle nějakou tu korunu. Ale svůj čas vám jen tak nikdo nedá.

Začínající kolega či kolegyně vás požádá o radu, na které tři věci si má při práci dávat největší pozor. Co mu poradíte?

Dobře si promyslet svou motivaci - proč chci dělat zrovna tuhle práci? Hlídat si, abych lidi, se kterými pracuji, vedla k samostatnosti a nečinila je na sobě závislými. Zatřetí je to nadhled - umět se na každou věc podívat z více stran, být schopen humoru. Když je člověk v pohodě, jsou v pohodě i lidé kolem něj.   

Jaký moment z Vaší praxe se Vám obzvlášť vryl do paměti?

Hned zkraje jsem přijímala dobrovolnici, která byla velmi nadšená pro pomoc miminkům v kojeneckém ústavu. Setkávaly jsme se, procházela výcvikem a ve finále se rozhodla pomáhat umírajícím. Velmi mě to zasáhlo - člověk přijde s nějakou představou, kde by ho nejvíc bavilo pomáhat, ale postupně ji upravuje a nakonec přichází na to, že důležitější je prostě pomáhat tam, kde je to nejvíc potřeba.

infografika_DC_Most

Diakonie Most od roku 2000 pomáhá lidem v nepříznivé sociální situaci. Provozuje azylový dům pro ženy a matky s dětmi, občanskou poradnu, sociální práci v ohrožených rodinách, doprovázení pěstounských rodin a dobrovolnické centrum.