SLOVO NA TÝDEN: o jaru a čistém srdci

20. března 2017

„Stvoř mi, Bože, čisté srdce, smiluj se nade mnou pro svoje veliké slitování, zahlaď moje nevěrnosti, moji nepravost smyj ze mne dokonale!“ (Žalm 51)

Těšíte se na jaro? A co jarní úklid, na ten se také těšíte? Jak to u vás chodí? Pootvírat, vyvětrat, co se dá, vyhodit, co už se nehodí, všechno umýt, vyluxovat, vyčistit, vyprat...? Vpustit nový, čerstvý vzduch dovnitř, nechat vyvanout zatuchlinu, vypláchnout špínu... Vnější úklid je fajn, když se na to jde s rozumem, ale co vnitřní úklid? Toho nám je také zapotřebí: vyvětrat zbytečné dusno, odpustit, nechat odtéct staré křivdy, vyčistit srdce. Čisté srdce je lepší než naleštěný obývák. Ovšem, otevřít, vyvětrat, vyčistit srdce, dá víc práce než uklidit pokoj. Sami to však nezvládneme a úklidové firmy se na tento druh úklidu nespecializují.

A přece existuje „firma“, která vám pomůže s úklidem srdce. O její solidnosti nemůže být pochyb. Je prověřená, s tisíciletou tradicí. Už starověký král David, když si dost „zmastil“ život, se tady dovolává: „Stvoř mi, Bože, čisté srdce, smiluj se nade mnou pro svoje veliké slitování, zahlaď moje nevěrnosti, moji nepravost smyj ze mne dokonale!“ (Žalm 51) Také J. A. Komenský v knize „Labyrint svět a ráj srdce“ vyznává: „Když jsem (po putování labyrintem světa) vstoupil do nitra svého srdce, hle, byla tam tma. Až pak si všimnu nahoře v klenbě toho pokojíčku jakéhosi velikého, okrouhlého, skleněného okna, bylo však čímsi tak zašpiněné a zamazané, že jím neprocházelo žádné světlo. V nitru o tom přemítám a čekám, co se bude dít dál. A hle, shora se zaskví jasné světlo, a když k němu pozdvihnu své oči, spatřím to vrchní okno plné světla a v něm se ke mně dolů někdo spouští, postavou sice podobný nám lidem, ale slávou je skutečný Bůh. A on, samá vlídnost a ochota, ke mně promluvil: Vítej, vítej, můj synu a bratře milý! Z toho mne prostoupila jakási přelíbezná vůně a byl jsem prodchnut nevypravitelnou radostí, že mi až slzy z očí tekly...“ Takhle podmanivě bratr Komenský popisuje srdce očištěné přítomností a vnímáním Boží lásky.

Přeju vám, milí čtenáři, abyste se na prašných cestách labyrintem světa, kde se srdce lecčím zašpiní, potkávali s pomocí, která odpouští (pouští pryč to špinavé) a otevírá tak prostor pro nové, čisté, krásné... A abyste (se) jí také otevřeli. Tak Zdař Bůh!

Anna Lavická