SLOVO NA TÝDEN: co bude s ním?

13. března 2017

Pane, co bude s ním?“ J 21,21

V Diakonii se setkáváme s lidmi, kteří mají různé, často složité osudy. Když člověk prochází jejich, - ale i svá - uplynulá léta a skládá je Kristu k nohám s jejich radostmi i trápeními, tak se také ptá, co ho, co je, ještě čeká. Může při tom mít před očima Kristovy první učedníky a to, jak rozdílné byly i jejich osudy. Například Petra a Jana. Když se Ježíš po svém vzkříšení setkává s učedníky, oslovuje nejprve Petra: „Když jsi byl mladší, sám ses přepásával a chodil jsi, kam jsi chtěl. Ale až zestárneš, vztáhneš ruce a jiný tě přepáše a povede, kam nechceš.“ Tvůj život, tvůj konec života nebude lehký. - Petr to přijal, protože pochopil, že i jej Ježíš přijal, že přes jeho slabosti ho má rád. Ostatně: „Až zestárneš…“ to je příhodné slovo pro všechny nás starší… Ale je tu ještě Jan. Zdá se, že Petr s bolestí nese, že i on by měl trpět. „Pane, co bude s ním?“ ptá se. Jan má před sebou jinou cestu. I on bude horlivým vyznavačem Ježíšova vzkříšení, v knize Skutků vidíme Petra a Jana často spolu. Ale jestliže Janovo vyznání nebude zpečetěno mučednickou smrtí, co je ti po tom. Nemusí všichni mít stejnou cestu. Evangelia naznačují, že Janova láska k Ježíši byla mimořádná. Jan jako jediný z učedníků stál pod křížem. Jistě v tu chvíli prožíval obrovské utrpení. Možná, že utrpení některých lidí, kteří navenek mají poklidný život, je srovnatelné s těmi, kdo trpí zjevně. Máme v Diakonii před sebou různé osudy a tak i toto můžeme lépe pochopit. Petr a Jan měli štěstí, že jim Ježíš částečně odhalil jejich budoucí cesty. Hlavně jim odhalil, že On je živý a bude s nimi. A proto víme, že bude také s námi ve všem, co nás čeká. A že nás bude očekávat i za tím vším. Za tím, až náš život skončí.

Jan David