Slavnostní uvedení nového ředitele

6. dubna 2017

Slavnostní uvedení nového ředitele Diakonie ČCE Jana Soběslavského do funkce se uskutečnilo v úterý 4. dubna. Stalo se tak v kapli střediska Sola Gratia v Bystřici pod Hostýnem během pravidelné porady ředitelek a ředitelů středisek a škol Diakonie. Přítomné pozdravili členové synodní rady Českobratrské církve evangelické Ondřej Titěra a Vladimír Zikmund a vyzvali je ke společným rozhovorům. Českobratrská církev evangelická je zřizovatelem Diakonie ČCE. U příležitosti uvedení nového ředitele zaznělo též kázání na biblický příběh o „stromech, které si volily krále“ (Soudců 9, 8 – 15). Kázal Štěpán Brodský, člen správní rady Diakonie ČCE zodpovědný za duchovní a pastorační péči. 

Biblický text Soudců 9, 8 – 15

Sešly se pospolu stromy, aby si nad sebou pomazaly krále. Vyzvaly olivu: ‚Kraluj nad námi!‘ Oliva jim však odpověděla: ‚Mám se vzdát své tučnosti, jíž se uctívají bohové i lidé, a kymácet se nad stromy?‘ Stromy pak vyzvaly fík: ‚Pojď nad námi kralovat ty!‘ Fík jim však odpověděl: ‚Mám se vzdát své sladkosti a svých výborných plodů a kymácet se nad stromy?‘ Stromy pak vyzvaly vinnou révu: ‚Pojď nad námi kralovat ty!‘ Vinná réva jim však odpověděla: ‚Mám se vzdát svého moštu, který je k radosti bohům i lidem, a kymácet se nad stromy?‘ I vyzvaly všechny stromy trnitý keř: ‚Pojď nad námi kralovat ty!‘ A trnitý keř stromům odpověděl: ‚Jestliže mě doopravdy chcete pomazat za krále nad sebou, pojďte se schoulit do mého stínu! Jestliže však ne, vyšlehne z trnitého keře oheň a pozře i libanónské cedry!‘

Kázání

Být králem, být ve vedení, být tím prvním, kralovat, vládnout, to není žádná legrace. Jistě zde neříkám žádnou novinku, protože jak na vás tak koukám, jste tu všichni ti, kterým je v Diakonii svěřeno vedení středisek, škol, oddělení, úseků. Všichni víte, co to znamená vést a řídit.

To ještě s prominutím neznamená, že to všichni děláte tak, jak je na vašem místě v tu kterou chvíli potřeba. Mě ovšem teď nepřísluší dívat se na to z tohoto úhlu. Já mám v tuto chvíli úplně jiné brýle. Mám biblický příběh a chci vás pozvat, abychom se společně podívali na několik jeho scén.

Scéna první. Že být tím prvním, být ve vedení, není žádná legrace, o tom ví své už i bible. Biblický pohled na to, kdo je tady tím prvním, králem, je vcelku jasný. Z téhle perspektivy je místo obsazeno a doba trvání mandátu podstatně překračuje lidské možnosti. Jak to dopadne, když si tady někdo chce hrát na Boha, to popisuje třeba jeden z prvních biblických příběhů, ta hra o jablko, v hlavních rolích Adam, Eva a had. Takové pokusy končí bolestí, utrpením a vyhnáním. Závěr ze scény číslo jedna: nehrajme si na Bohy, nekončí to dobře.

Scéna druhá. Izrael touží po řediteli, vypráví Starý zákon. Ostatní národy kolem své ředitele měly a Izraelcům se to tak zalíbilo, že toužili mít vlastního (říkalo se tomu tehdy král). Jenže chtějte svého krále, když je trůn obsazen! Prorok Samuel tehdy zprostředkoval diplomatickou dohodu mezi lidem Izrael a jeho Bohem. Výsledkem dohody bylo zřízení místa ředitele Izraele. S upozorněním, že jejich ředitel bude ten, kdo jim vezme syny do války, dcery za pekařky, zabere ta nejlepší pole a vinice a zavede desátky. Závěr ze scény číslo dvě: takový ředitel bude mít nároky.

Scéna číslo tři. Se zodpovědností spojenou s ředitelskou funkcí v Izraeli souvisí ještě jeden dost profláknutý příběh, příběh o nástupu ředitele Šalomouna. On si na začátku své dlouhé a úspěšné kariéry mohl něco přát a přál si velmi dobře. Moudrost to ovšem tak docela není, i když se to tak často traduje. Šalomoun si přál vnímavé srdce, které umí rozlišovat mezi dobrem a zlem. Závěr z této scény? No kdybyste náhodnou měli jedno přání…   

Scéna číslo čtyři. Ta, o které jste slyšeli v biblickém čtení o tom, jak si stromy volily krále. Je to taková bajka a v ní několik věcí k pozornosti. Všimněte si v tom příběhu, že on se žádný z těch stromů do funkce zrovna nehrne. Mít krále, to je fajn, ale kdo to bude dělat? Spíš než důstojnou volbu to připomíná handlování či přemlouvání. Ochotných kandidátů není zrovna moc. Proč? Protože vzít zodpovědnost za vedení nutně na druhé straně znamená něčeho jiného se vzdát. Vzdát se tučnosti, sladkosti i lahodného moštu. To je první závěr z této čtvrté scény.

Zajímavě se v této bajce mluví o tom, v čem vládnutí nad stromy spočívá: kymácet se nad stromy. Kymácení je asi jednou z činností stromů. Kymácet se nad stromy, tomu rozumím tak, že funkcí ředitelského stromu je dávat ochranu i jakousi jednotu, přikrývat, brát pod křídla (tedy v našem příběhu spíš pod větve). Nebude to asi úplně jednoduché s ohledem na silné individuality jednotlivých stromů. Druhý závěr ze čtvrté scény: mé řízení a vedení nemusí být přijímáno bezděky.

A poslední věc k pozornosti se týká toho stromu, který byl vybrán a volbu připustil přijmout. Trnitý keř. Zve ostatní, aby se schoulily do jeho stínu. Nebude to píchat, takové schoulení do stínu trnitého keře? Což mne vede ke třetímu závěru z této scény. Když už se králem někdo stane, budeme ochotni respektovat, tolerovat jeho trny? Protože když ho jednou přijmeme za krále, vedoucího, ředitele, musíme počítat s jeho nároky a s tím spojenými našimi povinnostmi, s jeho zodpovědností a s tím spojenými našimi povinnostmi, i s naší společnou vděčností k trůnu nejvyššímu. Amen.