Diakonie čerstvým vítězem soutěže charitativní reklamy…

Diakonie připravila ve spolupráci s partnerskou agenturou Thamesdown dlouhodobou kampaň, jejímž cílem je změnit pohled veřejnosti na seniory, ukázat, že stáří-stárnutí má svoji kvalitu a cenu a upozornit na fakt, že senioři jsou dnešní společností (médii) přehlíženi a podhodnoceni. Senioři představují zároveň nejpočetnější skupinu klientů, o něž Diakonie ČCE pečuje ve svých střediscích.

Je stáří tabu?! Zastavme narůstající projevy věkové diskriminace

Hlavním sdělením úvodní řady krokové kampaně je slogan: "Dnešní tabu se jmenuje stáří". Plakáty, které se
v první vlně objevují od října l. r. v outdoorové reklamě na telefonních budkách po celé ČR a dále mj. v tištěných médiích, upozorňují na skutečnost podpořenou řadou současných sociologických (mediálních) studií, jež je na veřejnosti dosud málo reflektována.

„Lidé, kterým je 55 roků a více, jako by neexistovali. Jen výjimečně se s nimi setkáte v médiích jinak než jako
s oběťmi nehody či podvodu“, popisuje kreativní ředitel ag. Thamesdown Ivan Peterka důvody, které vedly ke vzniku kampaně, usilující o změnu stereotypního pohledu.

Odborným garantem kampaně je socioložka Mgr. Lucie Vidovičová, PhD. (www.ageismus.cz).

Senioři jsou vůči mladším znevýhodněni, běžně označováni pejorativními výrazy (stařík, dědek), často vnímáni jako „pomalí, popletení, nemohoucí…“. Pro takové chování je zaveden termín ageismus: diskriminace seniorů je vědomé, záměrné a časté znevýhodnění starších lidí kvůli jejich věku i dalším „přitěžujícím okolnostem“, které má za následek stigmatizaci a nenormální postavení seniorů a upírání jejich zasloužených práv. (Vidovičová, Gregorová 2008)

Podle domácích průzkumů zažil téměř každý třetí občan starší 60 let a více než každý druhý starší 70 let v nedávné době situaci, kdy se k němu někdo choval rozdílně jen z důvodu jeho vyššího věku. Ageismus se netýká jen nejstarších věkových ročníků. Jedním z typických příkladů je např. diskriminace starších pracovníků na trhu práce, za které jsou v závislosti na oboru považováni už padesátníci nebo i lidé nad 45 let!

Zaměření kampaně se nese v duchu jejího titulu. Chceme otevřít seniorům… Mysl lidí, přístup institucí i jednotlivců, veřejné i neveřejné prostory, zkrátka společnost. Tím, že otevíráme seniorům, otevíráme se i sami sobě.

Služby pro seniory tvoří podstatnou část práce Diakonie ČCE, která se stará ročně, opakovaně zhruba o více než 4000 seniorů v terénních službách (ošetřovatelé, pečovatelé), ambulantních službách (např. stacionáře) a pobytových službách (př. domovy pro seniory, hospic pro umírající). DČCE dlouhodobě spolupracuje s Českou alzheimerovskou společností.

Médiím rádi v souvislosti s kampaní nabídneme tématické články, diskuse, rady a návody, jak může veřejnost věkové diskriminaci lidí v našem okolí předcházet.

Několik tipů k zamyšlení z tzv. seniorského desatera:

Stárnutí je proces, nikoli stav. Neexistuje žádný přesně určený čas „stáří“, starší lidé jsou řekněme jen „mladí lidé s více lety“. Senioři neexistují. Lidé nad 60 - 65 let, kterým jsme zvyklí běžně říkat senioři, jsou nadmíru různorodým seskupením lidí v naší společnosti! Stárnutí české populace není sociální problém. Věkové indexy mnoho neříkají o skutečné ekonomické závislosti jednotlivých složek populace. Stárnutí populace je historicky zcela ojedinělou záležitostí – cílem není společnost „pro staré“, nýbrž společnost přátelská „pro každý věk“. Senioři volí, pracují a nakupují. Starší lidé jsou velmi dobrými zákazníky a konzumenty různých služeb. Řada z nich je aktivních i po odchodu do důchodu. Na stáří se neumírá. I ve vysokém věku se zhruba 1/2 až 2/3 osob těší zcela uspokojivému zdraví.